Velká část Šumavy byla odjakživa místem hlubokých lesů, kde se dařilo lesnictví i hornictví. Na vrcholu kolonizace ve 13. století byla osídlována místa i v nadmořské výšce nad 800 metrů nad mořem. V podhůří vznikala architektonicky koncipovaná místa především v 15. století.
