Lýkožrout
Není snad mediálně známějšího brouka, snad jen s výjimkou brouka Pytlíka, než je lýkožrout. A není asi místo, které by bylo v České republice tolik zasaženo jeho invazí, jako je právě Šumava.
Kůrovec, neboli lýkožrout smrkový, patří do velmi bohaté a početné rodiny čeledi kůrovcovitých, který má asi pět tisíc druhů. V českých zemích bylo objeveno a rozpoznáno 106 druhů a přímo na Šumavě 26. Mezi nejčastěji se vyskytujícími druhy lýkožroutů jsou tyto:
- Lýkožrout smrkový (Ips typographus), dorůstající velikosti 4,2 až 5 milimetrů
- Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus), dorůstající velikosti 1,8 až 2,6 milimetrů
- Lýkožrout menší (Ips amitinus), dorůstající velikosti 1,8 až 2,6 milimetrů
- Lýkohub matný (Polygraphus polygraphus), dorůstající velikosti 2,2 až 3 milimetry
- Lýkohub smrkový (Dendroctonus micans), dorůstající velikosti 8 až 9 milimetrů
- Dřevokaz čárkovaný (Trypodendron lineatum), dorůstající velikosti 2,6 až 4 milimetry
Tyto druhy brouků přezimují v lesích Šumavy pod imisemi, suchem nebo václavkami napadenými stromy v hrabance nebo pod kůrou. Vybírají si hlavně smrky ztepilé, modřín opadavý, výjimečně pak i borovici lesní.Velmi dobře snáší teploty i hluboko pod bodem mrazu. Dokonce mohou přežít i zamrzlí v ledu. Jakmile teploty na jaře vzrostou nad 15 stupňů Celsia, aktivita lýkožroutů začíná. Rojení a množení nastává při teplotách nad 25 stupňů Celsia, takže hlavně v letních měsících. Jejich cílem se stávají stromy mající oslabenou tvorbu pryskyřice, na které nalétne sameček, vyhlodá vstupní otvor a poté pokračuje v hlodání tzv. snubní komůrky. Při této činnosti za sebou zanechává tzv. „drtinku“, což jsou drobné pilinky, které sameček vyhazuje otvorem ven. Tento jev je prvním viditelným jevem napadení stromu.
Jakmile sameček po dvou až čtyřech dnech komůrku a otvor vyhlodá, začne vypouštět do ovzduší agregační feromony mající za cíl přilákat samičky k páření. Tento feremon ale zachycují i ostatní samečkové a rozpoznávají tak oslabený strom vhodný k dalšímu útoku. Díky tomu, že kůrovci jsou polygamní druhy a každý sameček má dvě až tři samičky, vzniká v napadeném stromu velmi početná populace.
Jakmile přilétá samečka, dochází ke spáření. Ihned poté hlodá matečnou chodbu, kde by snesla vajíčka. Matečná chodba obvykle začíná tam, kde je snubní komůrka a pokračuje souběžně s osou kmene. Pro každé vajíčko samička vykousává v chodbičce otvor a vajíčko pak zahrne drtinkami. Velikost jejího vajíčka je mezi 0,6 až 1 milimetry a samička jich snese až sto.
Zhruba po šesti až osmnácti dnech se líhnou z vajíček larvičky. Okamžitě se začínají živit lýkem napadeného stromu a tím vznikají až šest centimetrů dlouhé tzv. larvální chodbičky, které jsou kolmé k matečné chodbě.
Larvičky požírají lýko až třicet dnů. Na konci tohoto období vytváří chodby tzv. kukelní kolébku, kde se na šest až sedmnáct dní zakuklí. Jakmile se brouk vylíhne, má bílou a postupně tmavou barvu. Následujících dvacet dnů brouk lýkožrouta požírá zbytky lýka a pohlavně dozrává. Jakmile sežere veškeré lýko, dostává se skrze kůru ven a vyhledává další strom. Tím se proces opakuje v mnohem větším, kalamitním rozsahu. Na jednom stromě se totiž může vylíhnout za jeden rok až 200 tisíc samostatných brouků. V zásadě se vylíhne 50 procent samiček a 50 procent samečků.
Rozloha Národního parku Šumava je 68 064 hektarů. Z této části je 54 184 hektarů tvořeno lesy (zhruba 81 procent) a rozloha půdy ve správě Národního parku Šumava je 48 934 hektarů (tedy 72 %). Zbylá část je ve správě samostatných obcí a městeček.
Zásahovost a zonace - Od roku 1995 začala platit následující zonace skládající se ze 135 různě velkých částí, které jsou rozmístěny na základě přirozenosti stávajících ekosystémů:
- První zóna 8 807 hektarů (tvoří 13 %) – ve vztahu ke kůrovci se nezasahuje (ledovcová jezera, fragmenty přirozených lesů, rašeliniště).
- Druhá zóna 55 885 hektarů (tvoří 82 %) - ve vztahu ke kůrovci se zasahuje, zčásti ale nezasahuje (například nepůvodní lesy, druhotné bezlesí).
- Třetí zóna 3 372 hektarů (tvoří 5 %) (skládající se z obcí a jejich okolí důležité pro podporu cestovního ruchu).
V roce 2007 vznikly tzv. „managementové režimy“, které bezzásahovost proti kůrovci značně upravily a to na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č. 18517/ENV/06-972/620/06 ze dne 5. 3. 2007.
- Ve vztahu ke kůrovci bezzásahové území - 12 739 ha (tvořící asi 26 %)
- Ve vztahu ke kůrovci fakultativně zásahové území - 3 168 hektarů (tvořící asi 6 %)
- ve vztahu ke kůrovci zásahové území - 33 027 hektarů (tvořící asi 67 %)
Přirozenými nepřáteli lýkožroutů jsou například pestrokrovečník mravenčí nebo drabčík. Lesníci proti lýkožroutům bojují pomocí lapačů a lapáků. Lapák je pokácený vzrostlý strom, který se přikryje větvemi. Takový pokácený strom vylučuje podobné látky, jako samečkové lýkožrouta. Jakmile lapák naláká dostatečné množství brouků, lesníci strom vyvezou mimo les. Lapač je naproti tomu zařízení určené k odchytu kůrovců za pomoci návnady z feromonu. Jamile brouk dorazí na plastovou bariéru, padá do odchytové jamky, ze které se nemůže dostat zpět.
