Na základě průzkumu z 80. let 20. století lze předpokládat, že na území CHKO a NP Šumava žije přes 140 druhů ptáků. Toto území bylo vyhlášeno Evropsky významnou lokalitou v rámci soustavy Natura 2000, která chrání nejcennější přírodní stanoviště s cílem zachovat přírodní prostředí pro ty živočišné a rostlinné druhy, které už z velké části Evropy vymizely.
Na Šumavě se ochrana konkrétně týká 9 vybraných druhů ptáků a jejich biotopů: čápa černého, datla černého, datlíka tříprstého, chřástala polního, jeřábka lesního, kulíška nejmenšího, sýce rousného, tetřeva hlušce a tetřívka obecného.
Zástupci ptačí říše v jednotlivých biotopech
Typickými opeřenými obyvateli Šumavy jsou především horské druhy, vyskytující se v severském pásu jehličnatého lesa (tajga, lesotundra), snad ještě jako pozůstatek populace z poslední doby ledové.
Ptactvo lesů
Původní Šumava byla téměř celá pokrytá neprostupnými, především smíšenými lesy, a proto i většina původních ptačích druhů je vázána na lesní prostředí. Smíšené porosty převládaly, pouze ve vyšších polohách nad 1200 m rostly smrky. V horských smíšených lesích je hojně zastoupena pěnkava obecná, nebo třeba střízlík obecný, pěnice černohlavá, červenka obecní či brhlík lesní i různé druhy králíčků. Smíšené lesy a bučiny obývá však také např. strakapoud bělohřbetý, jeden z nejvzácnějších ptáků v ČR. Šumava je nyní jeho jediné místo výskytu na našem území. Nikdy nebyl schopen přizpůsobit se podmínkám smrkových monokultur. Svou potravu, dřevokazný hmyz, vyhledává v odumřelých stromech. Tento druh strakapouda má výrazně bílý kostřec a samci zdobí temeno hlavy červené peří.
Další vzácný druh je holub doupňák. Také jeho nalézáme pouze ve starých smíšených porostech s buky. Často ke svému hnízdění využívá dutiny stromů opuštěné datlem černým.
K vzácným ptákům starých smíšených porostů patří i čáp černý. Na rozdíl od svého bílého příbuzného hnízdí výhradně v lesích v korunách rozložitých stromů.
Šumavské noci v temných lesích ovládají především dva druhy sov – sýc rousný a kulíšek nejmenší. Ten patří mezi nejhojnější sovy Šumavy. Dalším zástupcem sov je puštík obecný. Vzácně lze pozorovat i výra velkého, největší evropskou sovu. Nejvzácnějším druhem sovy je puštík bělavý. Jeho domovem je tajga, a je proto v našich podmínkách živoucí relikvií poledové doby. Puštíkům se díky jejich opětovnému vypouštění do volné přírody začíná na Šumavě dařit.
Obecně známý je výskyt lesních kurů, tetřeva hlušce a tetřívka obecného. Kdysi hojné druhy na území celé České republiky dnes však přežívají v populacích čítajících několik jedinců.
Tetřevi přitom byli ještě na přelomu 19. a 20. století na Šumavě běžným druhem, který však v průběhu 20. století drastickou rychlostí mizel. Co je důvodem úbytku, není zřejmé – může to být jak změna lesního hospodaření, změny klimatu, nebo i nadměrný odstřel (např. prameny z let 1901 – 1915, kdy byl propad populace enormní, dokazují, že v době honů bylo ročně zmasakrováno až 2/3 všech kohoutů!).
O něco hojnější je jeřábek lesní, obývající především rašeliniště a mokřady. Svědčí mu členitost místní krajiny, takže jeho počty jsou dokonce na vzestupu. Pro zachování tohoto trendu je však nutné zachovat udržitelný způsob lesního hospodaření, vč. údržby remízků, a smíšených lesů s hustým podrostem.
Největší plochu Šumavy v dnešní době zaujímají horské smrkové lesy. Zde se vyskytují mnohé druhy pěvců – pěnkava obecná, červenka obecná, králíček obecný, sýkora uhelníček, střízlík obecný, ale třeba i čížek lesní. Množství jedinců kopíruje semenné roky smrku.
Zvláštností horských smrkových pásem zvláště střední části Šumavy je výskyt kosa horského, který se od známějšího kosa černého liší výraznou bílou náprsenkou ve tvaru půlměsíce.
Jedinečným ptákem horských lesů je také datlík tříprstý, který patří k nejvíce chráněným živočichům Šumavy. Ve stejném biotopu se vyskytuje také ořešník kropenatý.
K běžným druhům dravců na Šumavě patří káně lesní a jestřáb lesní, poštolka obecná, která se vyskytuje i poblíž lidských obydlí. Máte-li štěstí, můžete spatřit i krahujce obecného, včelojeda lesního, ještě vzácnější je ostříž lesní. Ale opravdovým skvostem mezi dravci je sokol stěhovavý, v průběhu 20. století jeho počty dramaticky klesly v důsledku používání pesticidů, ale nyní se postupně opět vrací do míst dřívějšího výskytu. Ještě v 90. letech zde sídlilo i pár jedinců orla křiklavého, jeden z nejvzácnějších dravců České republiky. Jeho výskyt je zde však už minulostí. Čas od času lze spatřit i orla skalního, a nově se zde objevuje i orel mořský. Je nanejvýš znepokojivé, že navzdory jeho příslušnosti ke kriticky ohroženým druhům, stále čelí nebezpečí otravy nebo ilegálnímu odstřelu.
Podmáčené lesy
Lesní mokřady jsou specifické nejen svou florou, ale i živočichy. Na podmáčené lesní porosty je vázána např. sluka lesní, která v měkké bahnité půdě nalézá dostatek potravy – především červy a jiné bezobratlé živočichy.
Ptáci rašelinišť
Rašeliniště tvoří asi 6400 hektarů plochy Šumavy, jde proto o významný biotop, typický výskytem borovice blatky a kleče. Na mnoha místech se ptačí populace nijak nevymyká běžně rozšířeným druhům (pěnkava, čečetka zimní, linduška lesní…). Mezi specifické druhy vodních ptáků, kteří hnízdí např. na Chalupské slati, patří potápka malá, kachna divoká, polák chocholačka nebo čejka chocholatá. Žije zde také bekasina otavní, jejíž stavy se snížily v důsledku rozsáhlého vysoušení krajiny. Nejvzácnějším ptákem šumavských rašelinišť je však vodouš kropenatý. Sbírá dlouhým zobákem potravu z bahnité mělké vody v tůních a jezírcích. Jeho výskyt byl pozorován např. ve Vltavském luhu nebo na Chalupské slati u Borových Lad.
Vodní toky a jezera
V prostředí rychle tekoucích horských bystřin nalezli svůj domov také výrazně žlutý konipas horský a skorec vodní. Skorec se živí larvami vodního hmyzu, jeho technika lovu spočívá v obracení kamenů na dně vodního toku. V nižších a teplejších oblastech šumavského podhůří se vyskytuje také ledňáček říční.
Břehové porosty, tvořené obvykle olšemi a vrbami, představují především v jinak zemědělské krajině úkryt pro desítky dalších ptačích druhů, ať už to jsou všudypřítomné pěnkavy, ale i rákosník zpěvný, cvrčilka říční, sýkora koňadra, drozd kvíčala a další. Tyto přirozené biokoridory dostaly při násilné regulaci toků ve 20. století citelnou ránu.
Vytvořením Lipenské přehrady zato vznikl úplně nový biotop pro vodní ptactvo. Najdete zde např. potápku roháče, potápku malou, lysku černou, slípku zelenonohou, labuť velkou, čírku obecnou a hnízdí tu také moták pochop. V době jarního či podzimního tahu se nad Lipnem objevují i další vzácní ptáci – rybáci černí, volavka bílá, potáplice severní.
Ornitologicky zajímavým biotopem jsou i rozsáhlá území bývalé zemědělské půdy, která byla opuštěna po 2. světové válce. Jedná se např. o příhraniční pás od Nového Údolí až po Strážný. Kromě i jinde běžných druhů tu můžete narazit i na chřástala polního, který je řazen mezi celosvětově ohrožené druhy. Tento nenápadně zbarvený pták podobný koroptvi, skrývající se téměř neustále ve vegetaci, byl skoro vyhuben zavedením zemědělské mechanizace.
Lidská sídla
Spousta ptačích druhů hnízdí v bezprostřední blízkosti lidských obydlí, někdy dokonce přímo na nich, ať už jde o obecně známou vlaštovku obecnou, jiřičku obecnou, rehka domácího nebo čápa bílého, někdy i rorýse obecného. Na zahradách šumavských vesnic a měst žije mnoho druhů drobných pěvců, v dutinách stromů sídlí žluna zelená, krutihlav obecný, strakapoud malý, nebo špaček obecný.
Shromážděné údaje z ornitologických pozorování bohužel ukazují, že populace některých ptačích druhů jsou na Šumavě trvale na ústupu. Tato nepříznivá statistika se týká např. lejska černohlavého, kavky obecné a bělořita šedého, i zmíněných lesních kurů. Změny se týkají i dříve tak běžných druhů jako je koroptev. Ani jí nesvědčí intenzivní způsob využívání krajiny.
Na druhou stranu další druhy opeřenců na Šumavě expandují, např. hýl rudý nebo krkavec (v jeho případě jde o staronový druh). Jiné druhy našly vhodné podmínky k životu u vybudované nádrže Lipno, např. rybák obecný, racek chechtavý.
Je na nás, jak svým chováním přispějeme k zachování rozmanitosti ptačí populace i do budoucna.
