Moudří lidé dávných dob moc dobře věděli a cítili, že i pro osídlení šumavského kraje potřebují využít každý pramínek proudící životodárné vody. Dřevorubectví, mlynářství, kamenictví a vlastně všechna jiná řemesla byla na využití vody přímo nebo nepřímo závislá.
Okolo vodních toků a tůčků, ale hlavně v okolí snadno zapamatovatelných soutoků, rostla nejen květena, ale i jednoduché přístřešky na odpočinek, jež byly základem budoucích osad a vzácných staveb souvisejících s využíváním vody. Žel mnohé takové domy vzaly za své poválečným ničením všeho německého a později v 50. letech budováním pohraničních strážných linií.
Národní přírodní rezervace na Šumavě kasá obrazné rukávy a pyšní se hned několika rekordy, jež souvisí s vodními toky. Na Železnorudsku bychom našli jediná jezera ledovcového původu v České republice - Černé a Čertovo, ta zároveň drží prvenství jezer největších a nejhlubších. Jezero Laka je zase nejmenší, nejmělčí a nejvýše položené (1096 m. n. m.). Turisté však cílí i níže na méně známé potoky, jež zásobují i odvádí objem vody z těchto jezer. Taková místa s proudící vodou lákají nejen oko lidské, ale i oko objektivů profesionálních fotografů, přitahují svou bezostyšnou dravostí, ale i klidným šumem proplétajícím se mezi nazelenalými obřími balvany…možná odtud jméno Šumavy. Ne každá řeka a ne každý potok je však v této přírodní rezervaci stříbropěnný. Hnědé zabarvení však nesouvisí se špínou, ale s množstvím humidní kyseliny z rašelinišť, z míst, kde pramení.
Nejznámějším soutokem modravské krajiny je soutok Roklanského, Filipohuťského a Modravského potoka (ten vzniká soutokem potoka Březnického a Luzenského). A údajně nejmalebnějším soutokem je potkání se Rokytky s Roklanským potokem, protože je úžasně situován v partii rašelinišť, lučin a lesů vůkol. Na soutoku Javořího a Roklanského potoka byla objevena naleziště kamenných nástrojů, kdy následný archeologický výzkum ukázal na mezolitické osídlení. Zatím nejčastěji skloňovaný Roklanský potok pramení ve výšce 1264 m. n. m. (kousek od německých hranic), protéká Roklanskou slatí s mrazivým klimatem, odvádí vodu o rozloze 48 km2, vlní se krajinou 14 km a ústí do nejkrásnější české řeky Vydry, přitažlivé divokostí a kamenitým dnem, které dříve dávalo naději zlatokopům. Modravský potok, jeden z dalších pilných zásobovačů řeky Vydry, jehož nejdelší zdrojnicí je Luzenský potok, pramení pod Březníkem (samotou na Kvildských pláních). Údolí potoka vyplňuje až několik metrů silná vrstva rašeliny. Protéká jednou z nejdeštivějších a nejstudenějších lokalit v Čechách, jejíž drsné klima připomíná severskou tundru, je však zároveň přísně chráněnou zónou parku (v současnosti však napadenou kůrovcem). Jiný potok Jelenka, přítok řeky Úhlavy, se těší také z jednoho nej. Vine se pod místní částí Brčálník, nejhlubším údolím na Šumavě. Jedním z dalších přítoků Úhlavy je potok Černý, který nese své jméno docela pochopitelně, odvádí totiž vodu z Černého jezera a na cestě se vymyká kontrole v nezadržitelném vodopádu Černá strž. Jako kuriozní jmenný barevný protipól bychom tu našli i Bílý potok, na jehož horním toku je nejvyšší šumavský vodopád Bílá strž. I Bílý potok ústí do Úhlavy (v obci Hamry).
Možná že i hrozby globálního klimatu a boj se suchem přinesly něco dobrého. Totiž jiný způsob uvažování, který není tak krátkozraký jako zásah do přirozeného vývoje vodních toků, kdy hospodáři v 80. letech minulého století napřímili koryta potoků a vybudovali odvodňovací strouhy. Správa NP Šumavy se věnovala svými finančními prostředky, časem, mnoha dobrovolníky a především moudrou touhou revitalizací několika koryt potoků. Pozornost byla zaměřena na Žlebský potok, Hučinu a Jedlový potok. Odstranili několikakilometrové odvodňovací strouhy a obnovili původní trasy potoků (obnova se týkala až 5,2 km). Meliorace vrací vláhu tam, kde schází a kde přebývá, reguluje moudře a hlavně přirozeně. Revitalizace zdánlivě bezvýznamných potůčků může ovlivnit vodní toky ČR, jejich hydrologii, ale i ekologii. Projdete-li se šumavským luhem, hájem, lučinou nebo loukou, mokro v botách je signálem, že se záměr povedl. S odstupem času jsou i pozorovatelné výsledky jak v kolonizaci bezobratlými, tak v druhově bohatém a početném společenstvu dna, zvyšuje se počet ryb i mihulí. Nestabilní dno však způsobuje pro nový život příliš vysoký průtok, proto další přežívání a osidlování bude záviset především na vývoji substrátu dna v revitalizovaných tocích.
Poslouchat to, co se v přírodě vytváří přirozenou cestou, je chytré a krásné zároveň. Stejně jako meandrující Vltava rozhazuje své dlouhé lokny na zeleném sametu českých lesů, nechme i zurčícím pramínkům v horách, potůčkům a dravým potokům jejich svobodné klikatění a kudrliny meandrů.
