Šumavští horalové se vyznali v přírodě a jejích nástrahách a tak poznali a vyhýbali se jedovatým rostlinám, které se zde vyskytují.

Které to jsou?

Brzy na jaře, jako jedna z prvních rostlin, fialově rozkvétá kolem cest, chráněný a vzácný lýkovec jedovatý. Pozor je třeba dát si na jeho plody, které mohou být lákavé pro děti.

Na vlhkých místech podél potoků, ale i na šumavských lukách se v létě modrá krásná rostlina, oměj šalamounek. V minulosti se používala jako šípový jed, na trávení vlků a má hezký lidový název čertův pantoflíček.

V létě můžete na Šumavě u lesa nebo na pasece najít náprstník, tzv. Digitalis, který bývá využíván v lékařství. Ale pozor, je jedovatý a může způsobit smrtelnou otravu, jak to známe z detektivek. Náprstník není chráněný.

Koncem srpna rozkvétá na slunných Knížecích pláních a jinde na šumavských pasekách, podél cest a krajích lesů, bez hroznatý zvaný podle červených plodů bez červený. Plody bezu červeného jsou mírně jedovaté. Tepelně upravené, třeba jako marmeláda, jsou chutné a dají se jíst, ale raději přenecháme jeho plody ptáčkům, kteří si na nich rádi pochutnají.

V jihočeských pánvích a v Hornovltavské kotlině nad Lipnem, na vlhkých místech, bažinách a okrajích mokřadů můžeme někdy nalézt silně ohrožený rozpuk jízlivý. Vzhledem připomíná petržel, ale pozor, je to jedna z našich nejjedovatějších rostlin!

Kolem Kvildy i jinde na Šumavě, rozkvétá ve druhé polovině léta, odborníky zavrhovaná, invazivní, lupina mnoholistá, která narušuje náš ekosystém. Pochází ze Severní Ameriky a u nás na Šumavě se správa národního parku snaží ji zlikvidovat. Celá rostlina je jedovatá.

Léto se s námi loučí žlutými květy vratiče, byliny silně zapáchající, odpuzující hmyz. 

Vratič je jedovatý, ale odpradávna se používal v léčitelství proti parazitům a ve formě masti jako antirevmatikum.

Vratič má svoji temnou historii. V dobách dávno minulých se používal k vyvolání potratů.

Dnes se vratič v bylinkářství až na masti již téměř nepoužívá. Léčebná dávka se totiž rovná dávce, kterou se můžeme přiotrávit.

V šumavských lesích se někdy setkáme i s vraním okem čtyřlistým. Asi každý jsme v dětství slyšel od babičky varování, před záměnou s jedlou borůvkou. Plod tak podobný borůvce, ale chutná odporně, celá rostlina nepříjemně zapáchá a tak je otrava vraním okem spíše vyjímečná a to i u dětí.

Procházku jedovatou flórou Šumavy zakončíme dole, na domažlicku, v okolí hradu Netřeb, kde se nachází lokalita tisů červených, starých kolem šesti až osmi set let. Tisy jsou přísně chráněné a prudce jedovaté. Jejich dřevo je nejtěžší z českých domácích dřevin. V dávné minulosti se z nich vyráběly například vyhlášené luky.