Houby, kdo by je nemiloval? No, asi většina menších dětí. A nejspíš je to dobře, protože houby jsou hůře stravitelné a tedy pro děti ne úplně vhodné. To nic nemění na tom, že sbírání hub děti milují. Do lásky k houbám na talíři dorostou později.
V minulosti se houbám říkalo maso chudých nebo maso lesa, pro svůj obsah bílkovin a vitamínu B12, který se jinak nachází v mase. A tak jsou houby i dnes dobrou náhražkou pro lidi, kteří maso nejí a musí vitamín B12 suplementovat. V dobách minulých houby nejednou zachránily prostý lid před smrtí hladem.
Kromě bílkovin obsahují houby vlákninu, dále vitamín A, D a minerály jako měď, selen a draslík.Houby posilují svým obsahem betaglukanů imunitu, jsou prevencí rakoviny tlustého střeva a nemocí spojených se stářím, jako je kornatění cév, infarkt a mrtvice.
Pojídáním hub si také vylepšujeme svůj střevní mikrobiom.V každém případě jsou hluboké šumavské hvozdy pro houbaře pravým rájem na zemi.
Jakmile na Šumavě začne houbařská sezóna, jeden koš vám na houby nebude stačit. Tehdy je také skoro jedno do jakého lesa na houby jdete. Rostou všude a vy nehledáte, jen sbíráte.Sbíráte a vybíráte ty nejlepší kousky. Houbařská sezóna na Šumavě se oproti minulosti, kdy začínala koncem července, někdy i dříve, v posledních letech posouvá směrem k podzimu. Nejlepšími houbařskými měsíci bývá září a říjen, dokud nám houbařské žně neukončí ranní mrazíky nebo dokonce sníh. Krásný je podzim na Šumavě!
A na jaké houby můžeme v šumavských hvozdech narazit?
Na pravé hřiby, někdy i opravdu velkých rozměrů, hřiby kováře, suchohřiby, hřiby smrkové,množství masáků, klouzky, ale i vzácnější křemenáče a kozáky.
V posledních letech se do šumavských lesů vrátilo množství žlutých lišek, výborných hub, které rostou pouze v čistém životním prostředí. Ve vyšších polohách, kolem Kvildy, občas narazíte i na václavky a ryzce, méně na bedly.Každý rok jsou šumavské lesy plné také neoblíbených hřibů žlučáků lidově hořčáků.
Kdo z nás se tímto krásným hřibem nenechal nikdy napálit a až po utržení zjistil svůj omyl.Tento hřib se prozradí tím, že má tmavě síťovanou nohu s oky většími a hrubšími než pravák a narůžovělé rourky na spodku kloboučku. V místech, kde se ho dotknete, zrůžoví. Poznáte ho zcela jasně při ochutnání podle typické hořké chuti.Ale kupodivu o co horší jeho chuť je, o to zázračnější jsou jeho účinky na zdraví.Ne nadarmo naši předci říkávali: “ Kde se žlučáky jedly neznali nemocí”.Hořčák pomáhá při žaludečních nevolnostech a průjmech a podle současných výzkumů má silné protirakovinné účinky. Sušený se dá umlít na prášek a přidat do medu, aby se dal jíst. Ze sušených hořčáků se dá připravit čaj.
A co si z houbové úrody připravit?
Třeba polévku.
Na oleji osmažíme cibulku, přidáme houby, potom nastrouhanou mrkev, celer, petržel.
přidáme brambory na kostičky, zalijeme vodou, osolíme, přidáme nové koření, pepř, bobkový list a vaříme, dokud se chutě nepropojí a brambory nezměknou.
Přidáme zakysanou smetanu, vyndáme bobkový list a nové koření a do hotové polévky můžeme přidat nočky, které udělíme z vajíčka, krupice, soli a bylinek např. pažitky nebo petrželky.
Tu nejlepší smaženici.
Na oleji dusíme houby, osolíme, pokmínujeme, až se z hub odpaří voda,
přidáme krupici, hmotu promícháme a chvíli opékáme. Nakonec si v misce rozmícháme vejce, přilejeme je na pánev k houbám a mícháme, dokud se všechny suroviny nepropojí.
Nebo je libo houbový guláš?
Na oleji podusíme cibuli nakrájenou na kostičky, přidáme houby, nakrájené na větší kousky,
dusíme, pokmínujeme a osolíme. Po chvíli přidáme na kusy nakrájenou papriku, zelenou, červenou nebo žlutou a také na kostky nakrájené brambory. Barvu paprik zvolte dle vašich preferencí. Promícháme, přidáme červenou mletou papriku, lisovaný česnek a stále mícháme, aby se nám hmota nepřipálila. Po chvíli zalijeme vodou, dosolíme, dokořeníme v rukou promnutou majoránkou nebo tymiánem a vaříme na mírném ohni do změknutí brambor a prolnutí všech chutí.
A jaké konkrétní druhy na Šuavě můžete najít?
Hřib smrkový – jedná se o nejoblíbenější houbu šumavských lesů. Vyskytuje se hlavně ve smrkových lesích a to od nížinných poloh až k těm vysokohorských. Dokud rostou smrky, najdete u nich i hřib smrkový. Průměr jeho klobouku je 6-25 centimetrů a jeho rourka dorůstá do výšky 8 až 30 centimetrů. Za vlhkého počasí se vám bude jeho klobouk zdát slizký.
Hřib kovář – jedná se o barevný a modrající druh hřibů. Tato houba je velice chutná, ale kvůli své tuhosti a zvýšenému obsahu jedovatých látek, které někteří lidé špatně snáší, ji musíte dostatečně dlouho povařit. Klobouk tohoto hřibu má 5 až 20 centimetrů a za suchého počasí má sametový povrch. Pokud zmokne, i tento hřib je na povrchu slizký. V místech, kde na klobouk tlačíte, se barva mění až do modra nebo do černa. Vy vyšších horských polohách Šumavy nejdete i druh se zabarvením do světle žlutohnědého odstínu. Typickým poznávacím znakem hřibu kováře je jeho modrozelená barva poté, co houbu rozkrojíte. Hřib kovář je na Šumavě nejrannější houbou. Setkat se s ním můžete už od května až do listopadu a to jak v jehličnatých, tak v listnatých lesích. Miluje kyselejší, nevápenaté půdy a díky tomu na něj často narazíte například v brusinkách.
Holubinka trávozelená – tato chutná houba se v šumavských lesích vyskytuje od června až do listopadu. Má 4 až 10 centimetrů široký klobouk, který je olivově až šedě zelený. Za sucha je povrch holubinky hladký a lesklý, pokud zrovna prší, je slizký a velmi lepkavý.
Ryzec smrkový – najít tuto houbu můžete na Šumavě od srpna do listopadu. Vyskytuje se v jehličnatých lesích, na loukách a pastvinách. Jeho klobouk je oranžový, od středu zelený. Za sucha je hladký, ve vlhku slizký. Tato houba se na Šumavě těší oblibě jako nakládaná pochoutka do octa.
Jedovaté mochomůrky
Mezi další houby, na které můžete na Šumavě narazit, patří jedovaté druhy muchomůrek. Sbírat je asi nebudete, přesto vás mohou potěšit svým pestrým zbarvením. Do šumavských lesů zkrátka patří a je užitečné vědět, s kým máte tu čest. Jedná se o tyto druhy:
Muchomůrka tygrovaná – někdy se nazývá také muchomůrka panterová. Narazíte na ní v nižších polohách Šumavy. Miluje zejména listnaté stromy, nejvíce duby. Ve vyšších polohách Šumavy roste její sestra muchomůrka tygrovaná jedlová, která, jak napovídá její název, miluje pro změnu jehličnatou jedli. Jedná se o prudce jedovatou houbu, kterou někteří zaměňují za muchomůrku růžovku, která je v jídelníčku delikatesou. Muchomůrka tygrovaná má ale jednu zásadní vzhledovou odlišnost – krášlí ji nerýhovaný a hladký prsten. Muchomůrka růžovka neboli masák, má oproti ní prsten rýhovaný a klobouk zespodu narůžovělý.
Muchomůrka červená – pohádková houba s kouzelným červeným kloboukem, který má 10 až 20 centimetrů po obvodu. Výjimečně můžete na Šumavě narazit i zbarvení klobouku oranžově žluté. Za sucha se její klobouk leskne, za vlhka je slizký. Podle množství a rozmístění bílých strupů na klobouku muchomůrky můžete poznat, zda na Šumavě rostla v období vlhkém, nebo suchém. Pokud má strupy spíše ve spodní části nebo dokonce nemá žádné, déšť je smyl a houba tedy vyrůstala ve vlhkém prostředí. Pokud má strupů hodně i na špičce klobouku, vyrůstala v období suchém. Narazit na muchomůrku červenou můžete na Šumavě od poloviny srpna až do listopadu.
Muchomůrka královská – její klobouk je játrově zbarvený se světle okrovými bradavkami. Má v průměru 10-25 centimetrů. Jedná se o prudce jedovatou houbu rozšířenou hlavně ve smíšených nebo smrkových lesích Šumavy. Narazit na ní můžete od července do listopadu.
Není možné se nezmínit o třech druzích hub, které na Šumavě můžete sbírat i v zimě, kdy lesy zejí návštěvnickou prázdnotou. Jedná se hlavně o hlívu ústřičnou, která je delikatesou v mnoha kuchyních. Používá se jako sušená, nakládaná nebo jako hotovka do mnoha polévek nebo omáček. Najdete ji v trsech především na odumírajících listnatých stromech nebo pařezech. Další „zimní“ houbou, kterou můžete na Šumavě ulovit je „Jidášovo ucho“ neboli Boltcovitka. Sbírá se již sušená z kmenů stromů a i ona je velice oblíbenou delikatesou zejména ve východoasijské kuchyni, kde se jí též přeznívá „černá houba“. Používá se do rizota nebo do omáček různých chutí. Třetí oblíbenou houbou zimní Šumavy je penízovka sametonohá. Najdete ji hlavně na listnatých stromech šumavských lesů, kde se v trsech vyskytuje především v období Vánoc. Výbornou vlastností této houby je fakt, že s přehledem vydrží i mínus 10 stupňů Celsia. Její zbarvení je žluté, oranžové až hnědé. V kombinaci s kuřecím masem na ní narazíte hlavně v asijské kuchyni, kde se používá i do omáček a polévek.