Od nepaměti chudý, neúrodný je Šumavský kraj, kde život nikdy nebýval peříčko a lidé těžce dobývali svůj každodenní chléb. A jak už to tak v životě bývá, kde Bůh ubere, jinde měrou vrchovatou přidá a tak také ze Šumavy a jejích horských luk udělal pravou lékárnu boží, plnou léčivých rostlin.
Léčivé rostliny na Šumavě - jaro
Již brzy na jaře, ještě než sleze poslední sníh, začínají se ke slunci prodírat drobné kvítky podbělu, svítící lidem jako malá sluníčka, předzvěst, té lepší, teplé části šumavského roku. Skromná bylinka, kterou lidé od pradávna využívali k léčbě dýchacích cest, ale i při trávicích obtížích. Zevně jej můžete použít na špatně se hojící rány, ekzémy, otoky a záněty.
Dalším poslem šumavského jara, bylinkou, která velmi brzy na jaře nabízí lidem svou pomoc a skromně se krčí podél cest, aby nám byla co nejpřístupnější, je devětsil. Síla devětsilu se otiskla do jeho názvu a lidé mu v minulosti přisuzovali takřka zázračné schopnosti, včetně působení proti moru. Vedle dalších účinků je zajímavý výzkum, který potvrdil působení devětsilu při alergiích a senné rýmě, kdy pití odvaru z oddenku má srovnatelné účinky jako antihistaminika typu Zyrtec.
O Velikonocích lidé dělávali nádivku z mladých lístků kopřiv. Kopřiva, často nedoceněná, úžasná bylina, rostoucí v blízkosti lidských příbytků, snad, abychom ji měli s jejími účinky stále nablízku. Používá se k jarní očistě jater a kdysi maminky popíjely kopřivový čaj pro zvýšení tvorby mléka.
S pokračujícím jarem šumavské horské louky rozkvetou tisíci pampeliškovými květy, které poskytují potravu včelkám i lidem. Před rozkvětem lidé sbírali mladé lístky na salát a když pampelišky rozkvetly, sbíraly se zlaté kvítky na výrobu medu, který v zimě pomáhal s kašlem a nachlazením. Skromná pampeliška je léčivá celá, pokud sníte denně několik hořkých stvolů, pomůže to velmi rychle na zánět jater i cukrovku. Pampeliškový kořen pomáhá na respirační nemoci, ale také dovede z těla odstranit odpadní látky.Některé výzkumy dokonce naznačuji, že extrakt z kořene pampelišky se osvědčuje jako prostředek zastavující růst nádorů, především karcinomu prsou, který bývá podmíněn hormonálně.
Šumavské pláně jsou plné bříz a břízek, na kterých z jara raší sytě zelené lístky.Ty se sušily a používaly jako pomoc při urologických problémech, revmatismu, dně,žaludečních a střevních potížích.
Léčivé rostliny na Šumavě - léto
Nikde jinde nevoní tvzduch tak, jako na Šumavě. Léto je tu krátké a jako by se to příroda snažila jejím obyvatelům vynahradit, rozkvétají zdejší louky množstvím nejrůznějších léčivých květů. Ráno vyběhnete z chalupy bosi na louku a za chvíli popíjíte čaj z čerstvě natrhaných bylinek.
Na louce najdete množství léčivek podporujících ženské zdraví jako červený jetel luční, který detoxikuje, čistí lymfu a krev a je prospěšný v menopauze.
U jetele poroste kontryhel, zázrak na ženské nemoci, řebříček, který harmonizuje menstruaci, pomáhá v menopauze a zevně se používá na rány, stejně jako jitrocel, který uvidíte kousek vedle.
Královnou mezi léčivými bylinami je třezalka, rostoucí na lukách a podél šumavských cest, která svými žlutými kvítky poutníkům projasňuje den. Známé jsou její účinky na zlepšení nálady, kdy v méně závažných případech nahradí antidepresiva. Z jejích kvítků a oleje se připravuje tzv. svatojánský olej, který se odpradávna používal na popáleniny, i od slunce, hmyzí štípance, různé rány a hemoroidy.
Suché zídky a skalky jsou plné sladce vonící mateřídoušky, vezměte si kousek a použijte do jídla jako tymián.
Na Knížecích pláních i kolem Kvildy je možno nalézt fialově kvetoucí mátu peprnou. Čaj z ní pomáhá na trávicí potíže, průjem, bolest žaludku a hlavy.
Když se v dobách dávno minulých sklízelo seno, vydrolil se z něho prach ze sušeného lučního kvítí a ten se potom používal do léčivých koupelí.
V okamžiku kdy se léto začíná koncem srpna chýlit ke konci, pokrývají šumavské louky koberce světlíku, bylinky s drobnými kvítky, která léčí různé oční choroby. V tuto dobu rozkvétá i fialovorůžový vřes s močopudnými účinky. Méně známé je jeho působení proti nespavosti a na uklidnění.
Fialová, bílá a….. žlutá. To jsou barvy šumavských luk pozdního léta. Žlutě rozkvétá zlatobýl, snad nejlepší rostlinný lék na ledviny a kopretina vratič. Ve váze na stole udělá parádu a ještě nás ochrání před dotěrným hmyzem. Vnitřní užití se pro možnost předávkování nedoporučuje. Podél potoků a v příkopech kolem cest nenápadně roste všedobr horský. Vydává vůni celeru, je močopudný, podporuje vykašlávání, léčí horní cesty dýchací, žaludeční potíže, pomáhá při dně a revmatismu.Také byl používán při stavech úzkosti, zmírnění psychického napětí a navození spánku.Ale pozor, nesmí se užívat dlouhodobě.Kdysi dávno se používal i jako afrodisiakum.
Některé další léčivé rostliny roustoucí na Šumavě
Arnika (Arnica montana)
Arnika je jednou z léčivých rostlin, které jsou pro Šumavu typické. Mezi místními obyvateli byla nesmírně oblíbená a dodnes je považována za jednu z nejléčivějších rostlin. Popularita ale bohužel měla negativní dopad na její výskyt. Dnes totiž patří k ohroženým druhům a návštěvníci Šumavy se jí tedy mohou pouze kochat. Pokud byste chtěli vyzkoušet léčivé účinky této rostliny, musíte se vydat do lékárny, kde je běžně k dostání. Většinou se ale nejedná o arniku českého původu, pochází převážně z alpských oblastí. Ve volné přírodě ji snadno rozeznáte, v období květu totiž poutá pozornost svými žlutooranžovými květy. Dříve se používala jako obklad na podlitiny nebo jako kořenící přípravek do pokrmů. Nedávno bylo také prokázáno, že podporuje účinnost antibiotik.
Čechřice vonná (Myrrhis odorata)
Čechřice nepatří k původním českým rostlinám. Pochází z Alp a na území Šumavy se poprvé dostala patrně v 18. století společně s německými kolonisty. Ti obsazovali vysokohorská území a brali si s sebou byliny, na které byli zvyklí. Nepozorný sběratel si ji snadno může splést s ostatními miříkovitými rostlinami. Při sběru tedy musíme dávat pozor na detaily. Všímat bychom si měli především listů, které připomínají kapradí, a následně také plodů. Čechřice byla podobně jako ostatní léčivé rostliny často využívána v kuchyni. Zásluhou své sladké chuti byla často používána při pečení buchet či při výrobě kompotů. Přidávala se ale také do salátů a do polévek. Dnes představuje nedocenitelné bohatství pro diabetiky, jelikož se z jejích semen vyrábí sladidla určená pacientům s uvedeným onemocněním. Uplatnění našla ale také ve veterinární medicíně, kde se používala pro lepší dojivost krav.
Hořec panonský, též šumavský (Gentiana pannonica)
Stejně jako arnika patří i hořec ke vzácným šumavským rostlinám. K přirozeným místům jeho výskytu totiž patří pouze Šumava a alpské oblasti. Nalézt ho můžeme rovněž v Krkonoších, zde se ale nejedná o přirozenou domovinu. V minulosti byl mezi místními obyvateli velmi oblíbený, používal se k výrobě aperitivů a likérů, léčil žaludeční potíže i nadýmání. V období první republiky se tradovalo, že v lékárnách je více hořců než na loukách a již v meziválečném období se objevují první varování před jeho úplným vymizením. Dnes se tedy smíme jeho velkými červenofialovými květy jen kochat, jelikož je na seznamu ohrožených druhů. Lékárny pak nabízí hořec žlutý s podobnými účinky. Z rostliny se užívá především kořen, který podporuje tvorbu žaludečních šťáv, má blahodárné účinky na zažívání a na funkci jater a slinivky. Slouží ale také jako významný prostředek k urychlení rekonvalescence po nemoci.
Koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina)
Koprníček patří k původním českým rostlinám, přesto se v současnosti nachází na pokraji vyhynutí. Lidově se mu říká medvědí kořen a podobně jako čechřice náleží k čeledi miříkovitých. Název koprníček pak připomíná název rostliny jménem koprník rostoucí v Krušných a Jizerských horách. Dané rostliny ale kromě svých léčivých schopností nemají nic společného a jedná se o dvě různé byliny. Koprníček je typický svou kořenitou vůní. Má antiseptické účinky a podporuje chuť k jídlu. Většinou roste nedaleko od hořce a stejně jako tato léčivá rostlina se používal k výrobě likérů. Používal se ale také jako lék proti nechutenství či jako pomocník při ženských problémech.
Všedobr horní (Imperatoria ostruthium)
Podobně jako čechřice nepatří ani všedobr k původním českým rostlinám. Na Šumavu se dostal během kolonizace v 18. století a vzácně ho tu můžeme nalézt i dnes. Dodnes nese latinský název imperatoria, což napovídá, že byl nesmírně vážený a těšil se oblibě. Používal se k léčení nechutenství, na podporu imunity a jako lék na žaludeční problémy. Sloužil ale také jako prostředek k zahnání špatné nálady a úzkostí a byl užíván pro kvalitnější spánek.
Ubytování Šumava
Šumavské rostliny