fbpx
777 55 66 82  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Rostliny

a houby

Šumava patří k chráněným horským oblastem a můžeme zde tedy nalézt množství vzácné flóry i fauny. Právě horská flóra byla pro tamní usedlíky v minulosti velmi důležitá. V dobách, kdy měli horští obyvatelé daleko k lékaři, se na území Šumavy rozvíjelo lidové léčitelství.

O zdraví místních obyvatel tak dlouhou dobu pečovaly právě léčivé rostliny. Kromě známých bylinek, k jakým patří například prvosenka jarní, zde můžeme nalézt i vzácné rostliny, se kterými bychom se mimo Šumavu setkali jen zřídka. Právě o nich se dočtete v našem článku.

Arnika (Arnica montana)

Arnika je jednou z léčivých rostlin, které jsou pro Šumavu typické. Mezi místními obyvateli byla nesmírně oblíbená a do dnes je považována za jednu z nejléčivějších rostlin. Popularita ale bohužel měla negativní dopad na její výskyt. Dnes totiž patří k ohroženým druhům a návštěvníci Šumavy se jí tedy mohou pouze kochat. Pokud byste chtěli vyzkoušet léčivé účinky této rostliny, musíte se vydat do lékárny, kde je běžně k dostání. Většinou se ale nejedná o arniku českého původu, pochází převážně z alpských oblastí. Ve volné přírodě ji snadno rozeznáte, v období květu totiž poutá pozornost svými žlutooranžovými květy. Dříve se používala jako obklad na podlitiny, nebo jako kořenící přípravek do pokrmů. Nedávno bylo také prokázáno, že podporuje účinnost antibiotik.

Čechřice vonná (Myrrhis odorata)

Čechřice nepatří k původním českým rostlinám. Pochází z Alp a na území Šumavy se poprvé dostala patrně v 18. století společně s německými kolonisty. Ti obsazovali vysokohorská území a brali si s sebou byliny, na které byli zvyklí. Nepozorný sběratel si ji snadno může splést s ostatními miříkovitými rostlinami. Při sběru tedy musíme dávat pozor na detaily. Všímat bychom si měli především listů, ty připomínají kapradí, a následně také plodů. Čechřice byla podobně jako ostatní léčivé rostliny často využívána v kuchyni. Zásluhou své sladké chuti byla často používána při pečení buchet či při výrobě kompotů. Přidávala se ale také do salátů a do polévek. Dnes představuje nedocenitelné bohatství pro diabetiky, jelikož se z jejích semen vyrábí sladidla určená pacientům s uvedeným onemocněním. Uplatnění našla ale také ve veterinární medicíně, kde se používala pro lepší dojivost krav.

Hořec panonský, též šumavský (Gentiana pannonica)

Stejně jako arnika patří i hořec ke vzácným šumavským rostlinám. K přirozeným místům jeho výskytu totiž patří pouze Šumava a alpské oblasti. Nalézt ho můžeme rovněž v Krkonoších, zde se ale nejedná o přirozenou domovinu. V minulosti byl mezi místními obyvateli velmi oblíbený, používal se k výrobě aperitivů a likérů, léčil žaludeční potíže i nadýmání. V období první republiky se tradovalo, že v lékárnách je více hořců než na loukách, a již v meziválečném období se tedy objevují první varování před jeho úplným vymizením. Dnes se tedy smíme jeho velkými červenofialovými květy jen kochat, jelikož je na seznamu ohrožených druhů. Lékárny pak nabízí hořec žlutý s podobnými účinky. Z rostliny se užívá především kořen, který podporuje tvorbu žaludečních šťáv, má blahodárné účinky na zažívání a na funkci jater a slinivky. Slouží ale také jako významný prostředek k urychlení rekonvalescence po nemoci.

Koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina)

Koprníček patří k původním českým rostlinám, přesto se v současnosti nachází na pokraji vyhynutí. Lidově se mu říká medvědí kořen a podobně jako čechřice náleží k čeledi miříkovitých. Název koprníček pak připomíná název rostliny jménem koprník rostoucí v Krušných a Jizerských horách. Dané rostliny ale kromě svých léčivých schopností nemají nic společného a jedná se o dvě různé byliny. Koprníček je typický svou kořenitou vůní. Má antiseptické účinky a podporuje chuť k jídlu. Většinou roste nedaleko od hořce a stejně jako tato léčivá rostlina se používal k výrobě likérů. Používal se ale také jako lék proti nechutenství či jako pomocník při ženských problémech.

Všedobr horní (Imperatoria ostruthium)

Podobně jako čechřice nepatří ani všedobr k původním českým rostlinám. Na Šumavu se dostal během kolonizace v 18. století a vzácně ho tu můžeme nalézt i dnes. Dodnes nese latinský název imperatoria, což napovídá, že byl nesmírně vážený a těšil se oblibě. Používal se k léčení nechutenství, na podporu imunity a jako lék na žaludeční problémy. Sloužil ale také jako prostředek k zahnání špatné nálady a úzkostí a byl užíván pro kvalitnější spánek.