fbpx
tel. 777 55 66 82  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Památky

které stojí za shlédnutí

První kostely na Šumavě vznikaly už ve středověku. Některé z nich se zachovaly do dnešních dnů. Jiné církevní památky byly zničeny po válce, protože se nacházely ve vojenském hraničním prostoru a duch doby jim prostě nebyl nakloněn.

Až po pádu režimu a železné opony začala obnova šumavských kostelů a kapliček, nezřídka za pomoci bývalých rodáků a jejich potomků žijících v Německu.

Šumava jako místo hlubokých lesů a řídkého osídlení nenabízela svým obyvatelům v minulých staletích mnoho kostelů. Cesta do toho nejbližšího jim často zabrala dlouhé hodiny chůze. A tak jejich funkci částečně nahrazovaly kapličky, boží muka a křížky rozeseté v krajině podél cest. Lidé se u nich modlili i odpočívali, sloužily i jako významné orientační body v krajině.

Mnohé šumavské církevní památky již dnes bohužel patří do kapitoly „zmizelá Šumava“. Jiné přetrvaly a v devadesátých letech dvacátého století byly renovovány. Zde je výběr některých z nich, které leží na území Národního parku Šumava nebo v jeho blízkém okolí.

Kostel sv. Štěpána na Kvildě

První kostel na Kvildě byl dřevěný, jeho stěny byly pokryté šindelem a nechal jej vystavět tehdejší majitel panství Velký Zdíkov Vilém Malovec. Zasvěcen byl památce Nalezení těla sv. Štěpána v roce 1765. V tomto roce také získala Kvilda povolení vydržovat si svého vlastního kaplana. Pro něj byla vystavěna dřevěná fara. Tento první kostel shořel spolu s farou, novou školou a osmnácti domy při velkém požáru v roce 1889. Podařilo se z něj zachránit farní matriky a pamětní knihu. Nový kamenný kostel sv. Štěpána byl slavnostně vysvěcen v červnu 1894. Byl vystavěn podle vzoru novogotického kostela na Knížecích Pláních a financoval jej z velké části majitel panství a patron kostela, hrabě František Thun-Hohenstein. Kostel sloužil obyvatelům kvildské farnosti z oblasti ve vzdálenosti dvou hodin chůze.

Kostel sv. Štěpána stojí v centru obce a utváří její charakteristickou siluetu. V devadesátých letech 20. století byl renovován za finanční podpory místních i bývalých německých obyvatel Kvildy. V roce 2002 byl do kostelní věže zavěšen a vysvěcen nový zvon k poctě Panny Marie Pomocnice křesťanů. V kostele se konají mše a občasné koncerty duchovní hudby.

Kostel sv. Bartoloměje v Rejštejně

První zmínky o původně gotickém kostelu pocházejí z roku 1570. Jednolodní kostel s mohutnou hranolovou věží byl přestavěn v roce 1792 do barokní podoby. Varhany vyrobil na počátku 20. století sušický varhanář Josef Matěj Wunsch. Ve věži jsou tři zvony. Jeden je gotický z konce 14. století a dva další zvony přibyly v roce 1994 jako dar místního rodáka žijícího v Bavorsku.

Na hřbitově u kostela jsou pochováni matka a bratr spisovatele Šumavy Karla Klostermanna, Charlotta a Jakub. Jakub Klostermann zde býval v Rejštejně farářem. Sklářskou minulost městečka připomínají hroby místních sklářů.

Kostel sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic

Jde o jediný kostel na světě zasvěcený sv. Vintíři. Vystavět jej nechal baron František Karel Villani v roce 1734, a to na místě původní kaple z roku 1618. Hned vedle barokního kostela sv. Vintíře se nachází kaplička s oblíbeným pramenem „léčivé“ vody.

Ve dvacátém století budova kostela sloužila jako vojenský sklad v zakázaném hraničním pásu. Kostel byl renovován a v roce 1995 u příležitosti 950. výročí smrti sv. Vintíře byl znovu vysvěcen.

O něco později získal kostel i nové vnitřní vybavení vyrobené ze skla, jeho autorkou je sklářská výtvarnice Vladimíra Tesařová. Monumentální skleněný oltář (retabulum) vážící několik tun je podle odborníků evropským unikátem. Dále je zde ze skla vyrobených čtrnáct zastavení křížové cesty – patnácté zastavení bylo umístěno v bavorské obci Rinchnach, kde kdysi sv. Vintíř založil klášter. Ze skla je vyroben také oltářní stůl, pultík ke čtení z Bible, vánoční reliéfní betlém, socha sv. Vintíře v životní velikosti a skleněný globus. Skleněné vybavení obnoveného kostela tak hezky navazuje na sklářskou tradici staré Šumavy.

Kaple svatého Vintíře pod Březníkem (u Prášil)

Vintíř (německy Günther) byl německý zemský hrabě a na víru se dal až ve stáří. Stal se benediktinským mnichem a založil klášter Riminichi v místě dnešní obce Rinchnach. Putoval, dostal se i do Čech a nakonec se usadil na vrchu Březník nad Dobrou Vodou u Hartmanic, kde žil jako poustevník. Zde zemřel v roce 1045. Místu se dnes říká Vintířova skála.

Vintířovi se přičítá také založení a udržování obchodní stezky z bavorského Niederaltaichu do Čech. Dnes je tato starodávná stezka obnovena a využívají ji turisté a poutníci. Říká se jí Vintířova stezka a vede po trase Nierderaltaich – Prášily – Dobrá Voda – Hartmanice – Sušice – Blatná. Je dlouhá přibližně 150 kilometrů.

Na místě Vintířovy poustevny na Březníku nedaleko Dobré Vody stávala později kaplička, která však byla v 50. letech armádou zničena. V roce 1992 byla znovu postavena a vysvěcena za přispění obyvatel okolí Hartmanic a členů spolku sv. Vintíře z Rinchnachu v Bavorsku. Je častým cílem česko-německých poutí.

Kostel Nejsvětější Trojice na Srní

Zděný jednolodní kostel s hranolovou věží ukončenou cibulovitou střechou byl vystavěn v letech 1804 až 1805 a nahradil dřevěný kostelík z roku 1788. Jižní stěna kostela je pokryta šindely. Nový kostel, jehož stavbu schválil císař František I. a uvolnil na ni též finanční prostředky, byl vysvěcen v roce 1807. Jeho dva zvony nepřežily první světovou válku a byly roztaveny. Interiér kostela zdobí oltář v barokním stylu a rokokové svícny. Na bočním oltáři je dřevěná socha Panny Marie Lurdské, která pochází z poutní Hauswaldské kaple, která byla v 50. letech vojáky odstřelena.

Hauswaldská kaple u Srní

Asi dva kilometry jihovýchodně od Srní jsou dnes renovované pozůstatky místa, kterému se říkalo Hauswaldská kaple. Ještě před druhou světovou válkou to bylo oblíbené poutní místo opředené mnoha legendami o zázracích, které se tu udály, a o uzdravující moci zdejšího pramene. Vyhledávali jej lidé z daleka, kteří měli potíže se zrakem i chromí. Nazývalo se to tu „malé šumavské Lurdy“.

Pojmem Hauswald byl označován místní les. Postupně tu stály tři kapličky. První malá kaplička byla postavena v roce 1820 a byla zasvěcena Panně Marii Lurdské. Místo popsal i Karel Klostermann v povídce Červené srdce z knihy V srdci šumavských hvozdů. V roce 1860 byla postavena větší kaple Nanebevzetí Panny Marie s věžičkou. Byla však postavena neodborně, hrozilo její zřícení, a tak byla uzavřena. Za pomoci sbírek byla vystavěna třetí kaple, která byla vysvěcena roku 1902. Na oltáři stála socha Panny Marie Lurdské.

Po druhé světové válce zde byl zřízen vojenský prostor a zakázané hraniční pásmo. Kaple z roku 1860 byla vojáky odstřelena v roce 1958.

Místo bylo obnoveno v roce 2005 díky iniciativě Občanského sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy ve spolupráci se Správou NP Šumava. K slavnostnímu znovuvysvěcení došlo 12. srpna 2006. Jsou zde restaurovány základy kaple z roku 1902 a vyznačeny základy velké kaple z roku 1860. Voda z pramene je přiváděna dřevěným korytem na balvanech, které mají představovat korálky roztaženého růžence. Voda stéká na skleněný blok s otiskem spojených lidských dlaní, jehož autorkou je Vladimíra Tesařová.

Cesta k Hauswaldské kapli byla vytvořena jako bezbariérová.

Kostel sv. Markéty v Kašperských Horách

Původně gotický kostel tyčící se uprostřed náměstí pochází z druhé poloviny 14. století. Na počátku byl zasvěcen sv. Linhartu. Stavba prošla několika úpravami, současnou pseudogotickou podobu kostel získal v roce 1883. Vybavení interiéru pochází převážně z 18. století. Uvnitř kostela jsou také kamenné náhrobníky z 16. až 18. století opatřené nápisy a znaky. Venku u východní stěny kostela byl umístěn tzv. Kohoutí kříž (Arma Christi) původem z nedalekého Nicova. Jde o lidovou kovářskou památku, znázorňuje nástroje Kristova umučení a zhotoven byl v roce 1890.

 Kostel sv. Mikuláše v Kašperských Horách

Asi kilometr od centra města se na starém hřbitově nachází trojlodní bazilika sv. Mikuláše z počátku 14. století. Dochovala se v téměř původní podobě a jde o jednu z nejvýznamnějších památek raně středověkého stavitelství v oblasti jihozápadních Čech.

V interiéru si lze prohlédnout barevné fresky pocházející z první poloviny 14. století a malovaný prkenný strop z roku 1700. V blízkosti kostela stojí ještě kaple sv. Anny, která se dochovala v barokní podobě. Je zasvěcena ochranitelce horníků a rodiny sv. Anně.

Kostel sv. Mořice u Annína („Mouřenec“)

Kamenný kostel románského původu je jedním z nejstarších kostelů na Šumavě vůbec. Vznikl na místě staršího svatostánku, který podle legendy založil samotný sv. Vintíř. Kamenný kostel byl založen kolem roku 1230 klášterem z bavorského Niederaltaichu. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1369. V následujících staletích byl přestavován a rozšiřován v duchu gotiky i baroka.

Býval farním kostelem zaniklé obce Mouřenec, která stávala na kopci nad Annínem. Sloužil lidem z dalekého okolí, chodili sem například i obyvatelé Horské Kvildy na biřmování, nebo když chtěli své mrtvé pochovat do posvěcené půdy. Cesta do kostela jim zabrala čtyři hodiny.

Kostel je obklopen hřbitovem s barokní kostnicí z 18. století. Malý hřbitov obehnaný vysokou zdí kapacitně nestačil, a proto byly po několika letech ostatky zemřelých vykopány a uloženy v kostnici. Na místě starého hrobu byl uložen nový nebožtík.

V devadesátých letech byl kostel renovován za přispění bývalých německých obyvatel a jejich potomků. Při rekonstrukci byly nalezeny vzácné nástěnné malby z období gotiky 14. století, které vykreslují Poslední soud, motivy ukřižování a další výjevy. Malby byly restaurovány pod vedením akademické malířky Miroslavy Houšťové v letech 19931994.

Kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy na Železné Rudě

Kostel nechal vystavět v letech 1727 až 1732 na místě starší kaple hrabě Wolf Jindřich Nothaf z Wernbergu. Barokní stavba má půdorys ve tvaru dvanáctiúhelníku a kryje ji nezaměnitelná cibulovitá báň se šindelovou krytinou. Stavbu doplnila o necelé půlstoletí později polygonální věž. Vybavení kostelního interiéru pochází z první poloviny 18. stolení.

Kostel prošel v letech 1995 až 1998 nákladnou rekonstrukcí. Město při té příležitosti kostelu pořídilo nový zvon a nový hodinový stroj.