Pokud jste na dovolené na Kvildě máte mnoho možností, jak zde příjemně strávit čas. O tom, co vidět přímo na Kvildě najdete v článku 10+3 věci co musíte vidět na Kvildě. Až prozkoumáte Kvildu, začnete se rozhlížet po okolí a zde je pár tipů.
Určitě nikdo, kdo na Kvildu zavítá, si nenechá ujít zhruba 6 km procházku k prameni Vltavy, kde se může z pramene naší nejslavnější řeky i napít. Tento pramen je pouze symbolický, skutečný pramen Vltavy je odsud vzdálen asi 200 m, ve svahu Černé hory. Od pramene teče potok zvaný Teplá Vltava ke Kvildě. Cesta vede lesem a dá se po ní jít, běžet, jet na kole v létě nebo na běžkách v zimě. Přes Borovou Ladu a Lenoru teče Teplá Vltava až k Mrtvému Luhu, kde se spojuje s dalším pramenným tokem, Studenou Vltavou a v tom místě vzniká řeka Vltava, matka všech českých řek.
Od pramene Vltavy můžeme pokračovat dál, asi 3 km, na Bučinu, zaniklou obec, která kdysi bývala nejvýše položenou obcí v ČR. Nyní zde najdeme hotel s restaurací Alpská vyhlídka, kapličku, pramen, kde se můžeme občerstvit a krásné výhledy přes šumavské louky a lesy až do Alp. Pokud jste zdatní chodci a chtěli byste pokračovat dál nebo pokud jste na kole, můžete si zajet z Bučiny na Knížecí pláně, kde stojí malebná stejnojmenná hájenka s nabídkou občerstvení např. výborného knížecího guláše a borůvkových knedlíků. Vždy je přichystána i výborná polévka. Za zmínku určitě stojí šumavská kulajda s místními houbami. Cestou na Knížecí pláně si můžete udělat odbočku do zaniklé stejnojmenné obce, německy zvané Furstenhut ( Knížecí Klobouk ). Dřevařská osada vznikla z rozhodnutí knížete Schwarzenberga, který ji v době vzniku sám navštívil. Podle pověsti mu silný vítr odnesl klobouk, který se zachytil na větvi vysoké jedle. Místní dřevorubec pohotově vylezl na jedli a klobouk knížeti předal. Na památku této příhody byla nově založená obec pojmenována Furstenhut ( Knížecí Klobouk ). Ve výšce 1021 m nad mořem, založena v 18. století, čítala v době svého rozmachu horská vesnice na 60 domů a na 700 převážně německých obyvatel. Stávala zde hájenka, mlýn, pila, hostinec a dokonce kostel sv. Jana Křtitele se hřbitovem, obecní úřad, škola a pošta. V 50. letech byla obec na státní hranici srovnána se zemí a v 70. letech byl armádou zničen i hřbitov a kostel odstřelen. Dnes kostel připomíná kříž vztyčený na základech kostela a obnoven byl i hřbitov, ze kterého je za jasných dní krásný výhled na horu Luzný, Třístoličník, Boubín, Bučinu a celé malebné Knížecí pláně. Za zvláště příhodných podmínek můžeme pozorovat i Alpy.
Od hájenky na Knížecích pláních, která mimochodem stojí na stejném místě jako původní hájenka, se mohou chodci po dobrém obědě vrátit stejnou cestou zpět na Bučinu a pokračovat pěšky po pohodlné cestě do Kvildy. Další sezónní možností je sednout na Bučině na autobus a nechat se na Kvildu odvézt. Pokud ale nemáte chůze stále dost nebo pokud jste na kole, můžete pokračovat od hájenky na Borovou Ladu. Cestou na Borovku pěší odbočí doleva na Židovskou cestu, po které se dostanou zpět na Bučinskou. Neúnavní cestovatelé mohou jít ještě další kus cesty směrem na Borovku a posléze odbočit do leva na Vlasatou cestu, která je dovede kousek nad Kvildu, na místo zvané u Lesních Chalup. Pokud na kole zvolíte cestu přes Borovou Ladu, udělejte si malou zajížďku a 1 km za Borovkou odbočte doprava na Chalupskou slať. Na konci dřevěného chodníku se vám naskytne pohled na největší ( 1,2 ha ) rašelinné jezírko v ČR. Řekla bych, že je to nejhezčí slať v této části Šumavy.
Na kole, se dá z Knížecích plání pokračovat dále do Strážného na výbornou zmrzlinu a za horkých letních dní se po cestě vykoupat ve Žďárském jezírku. Jezírko je umělá vodní nádrž, která sloužila jako zásobárna vody při plavení dřeva z okolních lesů. Jde o největší vodní plochu v povodí teplé Vltavy v nadmořské výšce 960 m.
Dnes se spolu vydáme směrem na Horskou Kvildu a povíme si, co můžeme cestou vidět zajímavého. Dá se jít pěšky, jet na kole nebo v zimě na běžkách. Pokud vyjdeme z Kvildy od spodního parkoviště a občerstvení Z mechu a kapradí, půjdeme po asfaltové stezce podél silnice a můžeme se kochat výhledem na šumavské louky, lesy a potoky.
Po levé straně kousek za Kvildou uvidíme u Kvildského potoka tzv. sejpy, hromady proprané země, zbylé po rýžování zlata. Sejpy jsou archeologickou památkou. Článek o rýžování zlata na Kvildě si můžete přečíst zde:
Horskou plání budeme pokračovat, až dojdeme k jelenímu a rysímu výběhu, který se nachází po pravé straně, přes silnici vedoucí na Kvildu. Projdeme kolem parkoviště a za asi 400 m uvidíme návštěvnické centrum Kvilda s expozicí jelenovitých. V areálu návštěvnického centra se nachází výběh s jeleny, které můžeme pozorovat z pozorovacích věží. Vede tudy také 2,5 km dlouhý naučný okruh s cedulemi se spoustou zajímavých informací. Na stezce je k vidění výběh s rysem Davidem, který zde trvale žije, neboť není po srážce s autem schopen vrátit se do volné přírody. Po návratu z procházky si děti mohou pohrát na hezkém hřišti před návštěvnickým centrem.
Pokud chceme pokračovat ve výletu, vrátíme se na cestu, ze které jsme odbočili k jelenímu výběhu, vedoucí na Jezerní slať. Jezerní slať se nachází u silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou. Vzdálená je asi 3 km od Kvildy a je dobře označena. Z cesty odbočíme doleva a lesní cestou dojdeme k dřevěné rozhledně, ze které lze vidět v dálce vrch Antýglu, a 120 m dlouhému povalovému chodníku, který nás provede rašeliništěm. Jezerní slať patří k nejstudenějším místům v ČR, průměrná roční teplota se pohybuje kolem 2 stupňů, pravidelně jsou na blízké meteostanici zaznamenávána teplotní minima, daří se tu chladnomilným a vzácným rostlinám. Nejnižší teplota zde byla naměřena roku 1987 a bylo to - 41,7 °C. Roste zde např. bříza zakrslá, suchopýr pochvatý, kleč horská, klikva a vlochyně bahenní a kdysi jsem tu zahlédla dokonce rosnatku okrouhlolistou. Ze živočichů se zde pohybuje tetřívek obecný, myšivka horská nebo rys ostrovid, můžeme zahlédnout žluťáska borůvkového, ale i zmiji, ještěrku nebo rejska. Povalová cesta končí u dnes již rašeliníky zarostlého jezírka. Průměrná hloubka rašeliny je zde 2,5 m, v minulosti se zde rašelina i těžila.
Z Jezerní slatě budeme pokračovat na Horskou Kvildu, malebnou vesničku uprostřed horských plání, kde si můžeme dát dobrý oběd v hospodě U Krámu nebo v hotelu Rankl. Obě místa nabízí venkovní posezení a jídlo bývá chutné. Na výběr je třeba bramboračka, houbová omáčka s knedlíkem, svíčková a jako dezert borůvkový koláč nebo knedlíky se žahourem. Naproti hotelu Rankl, v soukromé zahradě pana Pavla můžeme vidět volně přístupnou dřevěnou sochu bájného Horskokvildského rodáka Rankla Seppa, vysokou 2,13 m a vážící 200 kg.
Rankl Sepp neboli Josef Klostermann byl znám jako poslední žijící šumavský obr. Jednalo se o legendární postavu Šumavy, dobrosrdečného siláka, jehož ve svém románu V ráji šumavském zachytil Karel Klostrmann. Josef Klostermann měřil 213 cm a byl obdařen mimořádnou tělesnou silou.
