fbpx
777 55 66 82  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kvilda

okolí, historie, co a kde

Na počátku historie obce Kvilda bylo zlato v místních zlatonosných potocích a pak významná obchodní trasa z Bavorska do Čech, tzv. Horní Zlatá stezka. Do dalšího vývoje obce zasáhl i křemen z místních hornin a Klostermannův zlatý brouk. Nad staletou historií místa se pak zatáhla železná opona.

Kvilda nabízí svým návštěvníkům nádhernou přírodu a sportovní vyžití v létě i v zimě, je křižovatkou turistických cest, je zde zřízeno Informační středisko Správy NP Šumava. Obec Kvilda leží uprostřed národního parku v osobité šumavské krajině Kvildských plání. Webkamera Kvilda nabízí online okénko do tohoto krásného koutu Šumavy.

Jaká je však historie tohoto místa? Proč sem lidé přišli a jak se jim zde žilo?

Hraniční Královský hvozd

Husté, temné a neprostupné lesy Královského hvozdu tvořily odjakživa přirozenou přírodní hranici mezi Čechami a Bavorskem. Jen na několika málo místech jinak pustých neosídlených oblastí ve vyšších polohách Šumavy se podařilo lidem trvale usadit a žít. Mezi středověké obce, které přetrvaly až do dnešních dnů, patří obě Kvildy, které svůj název získaly z německého slova Gefilde (Pláně):

Kvilda (Aussergefild – Vnější Kvildy)

Horská Kvilda (Innergefild – Vnitřní Kvildy)

Rýžování zlata na místních potocích – prvopočátky obce Kvilda

Zatímco Vnitřní Kvildy patřily již v roce 1345 městu Kašperské Hory, Vnější Kvildy připadly správci píseckého panství Ondřejovi a jeho dvěma synům. Zdejší lesy jim dal do držení český král Jan Lucemburský královskou listinou z 23. května 1345, a to spolu s právem na těžbu zlata. Předpokládá se, že právě rýžování zlata vzbudilo zájem píseckých pánů o toto území. Zrovna v této době totiž vznikly na Jezerním a Hamerském potoce tzv. sejpy (drobné kopečky propraného písku a štěrku, které po sobě zanechávali hledači zlata kolem zlatonosných potoků a řek).

A právě v oblasti hlavního rýžoviště vznikla později tzv. Vesnička (Dörfl), úplně nejstarší část pozdější obce Kvilda.

Horní Zlatá stezka – rozvoj obce Kvilda

 V roce 1356 nechal Karel IV. zřídit novou obchodní trasu spojující německý Pasov a Kašperské Hory, tzv. Horní Zlatou stezku. Byla odbočkou starší obchodní cesty z Pasova do Prachatic, jejíž existence je doložena již od počátku 11. století. Nová stezka, jejíž význam se s rozvojem obchodu a těžby zlata kolem Kašperských Hor zvětšoval, vedla přes území Kvildy a obci přinášela prosperitu.

Někdy začátkem 16. století zde vznikla nová vesnice s kostelem (Kirchdorf), která je pod českým názvem Kvilda zaznamenána již v roce 1559.

Když počátkem 18. století zanikl obchod se solí, vytratil se i význam Horní Zlaté stezky a to negativně ovlivnilo i rozvoj obce. Šumavou se však záhy šíří nový průmyslový obor.

Sklářství a Šumava – po období úpadku nová éra

Sklářství se v katastru obce Kvilda rozvíjelo od poloviny 18. století a přinášelo s sebou nové období prosperity. Vznikaly úspěšné sklářské hutě, které hojně využívaly místní dřevo i horniny obsahující vydatné množství křemene. Díky sklářství se rozvíjela i ostatní řemesla, obyvatel i domů v obci přibývalo. Nejbližší sklárny byly v provozu až do 80. let 19. století.

Katastrofální vichřice – hospodářská prosperita

V roce 1870 postihla šumavské lesy katastrofální vichřice. Následkem byly polomy na rozsáhlém území a přemnožení kůrovce. Lidem však zpracování popadaných stromů a produkce výrobků ze dřeva přinesly další období hospodářské prosperity. Také Kvilda, která byla centrem tzv. broučkového ráje, bohatla a rostla.

Toto období popisuje Karel Klostermann ve svých knihách Ze světa lesních samot a V ráji šumavském.

 20. století – úpadek a zmar, zmizelá Šumava

V první světové válce zahynulo 34 mužů z Kvildy. Hospodářská krize 30. let se obci nevyhnula a ovlivnila rovněž její politický vývoj v následujících letech. Po Mnichovské dohodě bylo pohraniční území Sudet zabráno nacistickým Německem a většina zde žijících českých obyvatel musela opustit své domovy.

Ve druhé světové válce padlo 63 občanů Kvildy a dalších 24 bylo pohřešováno.

Po válce někteří němečtí obyvatelé uprchli, ostatní byli odsunuti v několika hromadných transportech. Vystěhováním německých starousedlíků vymizel specifický způsob života Kvildy utvářený po staletí a její charakteristická atmosféra se vytratila. Téměř opuštěná obec byla dosídlena jen nevelkým počtem nového nesourodého obyvatelstva.

 Spuštěna byla železná opona a bylo zřízeno pohraniční pásmo, které na západní hranici podléhalo přísnému režimu.

 O obdobích rozkvětu i úpadku obce Kvilda vypovídají i následující čísla o počtech jejích obyvatel:

1654   6 usedlostí
1713 200 obyvatel 25 domů
1793 380 obyvatel 50 domů
1870 1121 obyvatel 80 domů
1921 1146 obyvatel (z toho 11 Čechů a 21 Židů) 122 domů
1930 1128 obyvatel (z toho 34 Čechů) 150 domů
17.5.1939 1109 obyvatel (z toho 2 Češi) 176 domů
1945 ke dni zrušení německé okupace 1450 obyvatel (z toho 1435 Němců a 15 Čechů)  
1950 238 obyvatel 144 domů
1961 227 obyvatel 54 domů
1970 226 obyvatel 38 domů
2019 132 obyvatel  

21. století – centrum turismu a obdivovatelů Šumavy

Před druhou světovou válkou byla Kvilda hospodářským a kulturním centrem, spíše s městským než zemědělským způsobem života svých obyvatel. Nyní je především střediskem turismu a vítá všechny milovníky Šumavy.

Shrnutí vývoje názvu lokality a obce


1345 - V darovací listině krále Jana Lucemburského Geuilde (,,…nemus illud, quod vulgariter Geuilde vocatur, situm retro
Reichenstein..“).
1383 - Listina ze dne 21. 4. 1383 - hraniční spor mezi johanity a Kašperskými Horami (,,… klášterní statky Philde…“).
1569 - Zemské desky - ves celú welkey zdikow - ves Kwildy.
1654 - Berní rula - Kwilda pod Cţernymi Horami.
1720 - Müllerova mapa - ausser Gefild (leţící na vyznačené soumarské cestě tzv. Der Guldene Steig - Zlatá stezka).
1736 - Mapa české cesty zpracovaná Josephem Hasem - das Ausseregföl.
1848 - František Palacký: Popis Království českého - Kwilda.
1854 - Úředně Kvilda - něm. Aussergefild (Vávrová, 2005).


Informace v textu jsou čerpány z knihy „Kapitoly z minulosti Kvildy,“ kterou napsala a vydala paní Mgr. Jaroslava Vávrová z Kvildy v roce 1999.