fbpx
777 55 66 82  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Šumavská krajina

Kopce, výhledy, údolí a Vaše pohledy do dálky

V 10. století začaly být šumavské stezky čím dál více využívány k mezinárodnímu obchodu. Spolu s rozvojem začala být nutnost podél stezek vytvořit zázemí. Vznikají tak sídla, která je poskytují. V tomto období je také intenzivní rýžování, těžba zlata a rud.

V krajině, podél potoků můžeme i dnes vidět pozůstatky (sejpy po Rýžování zlata, štoly, šachty….).

S tím, jak se začalo rozvíjet sklářství a železářství, dochází k intenzivnějšímu osidlování krajiny (17. -19. století). K tomu, aby byla uspokojena energetická náročnost, bylo třeba palivového dřeva. Ideálně, aby těžba probíhala v co nejbližším okolí. Začalo se s kácením hustých šumavských původních porostů, kterých na Šumavě bylo ohromné množství. V okolí skláren byly vybudovány domy dělníků. To vše dalo vznik prvním vesnicím i se zemědělskými pozemky. V této době začala krajina procházet většími změnami. Kácení lesů dále pokračovalo a vznikalo místo pro zemědělskou půdu. Kácelo se i z důvodu vzniku sklářských a později dřevorubeckých vesnic. Což dnes připomíná sekundární bezlesí. Spousta vesnic zanikla.

Koncem 18. století a hlavně v 19. století byl v rakouské monarchii velký zájem o dřevo, což vyvolalo intenzivnější kácení. Těžba dřeva se tak stala hlavním zdrojem obživy. Následně na to byly vystavěny nádrže jako zásobárna vody pro plavení dřeva. Začalo se s úpravami vodních toků, následně vznikaly plavební kanály, tyto stavby sloužily k usnadnění přepravy dřeva z vyšších poloh. Dřevařskou činností byl vykácen poslední původní větší celek pralesových porostů.

Koncem 19. století dochází k pomalému vyčerpání zásob dřeva. Těžena byla i rašeliniště. Lidé se začali věnovat zemědělství, zejména chovu dobytka. I přes nepříznivé podmínky, byly poměrně hustě osídleny i vyšší polohy na Šumavě. Velkou část současného Národního parku tvořila zemědělská a lesní krajina, na které lidé hospodařili.

V historii došlo i k dramatické události a to poválečnému odsunu obyvatel. Přirozený vývoj byl zastaven. Následek odsunu byl zánik větších či menších osad a samot. Krajina byla vylidněna a na přestala na ni působit lidská činnost. Opuštěné území bylo buď zalesněno, nebo ponecháno vlastnímu osudu. Docházelo k nešetrným lidským zásahům, následky jsou patrné dodnes.

Po roce 1989 bylo zrušeno hraniční pásmo a vojenský výcvikový prostor. Změnilo se obhospodařování krajiny, stalo se k přírodě šetrnější. Byl vyhlášen Národní park Šumava. Turistika byla na vzestupu, což sebou přineslo poptávku po nových výstavbách. Obnovují se přirozené funkce vodních toků, revitalizují se zdevastované lokality. Národní park se snaží zachovat bezlesí (zemědělská krajina), které obklopuje sídlo a to z důvodu zachování historického krajinného rázu.