Jak šel čas a do temných lesů zavítali lidé, měnila šumavská krajina svou tvář. Jizvy zanechala nejenom lidská činnost, ale i přírodní katastrofy. Velké i malé změny postupně utvářely šumavskou krajinu tak, jak ji známe dnes. Vývoj stále pokračuje a za 100 let bude vypadat zase trochu jinak. Jak? To záleží i na ochranných opatřeních a postupech prováděných v tomto období.
Změny ovlivněné středověkým osídlením
Během období středověku Šumavou vedly trasy mezinárodního obchodu. Kolem těchto cest později vznikala zemědělská stavení lidí, kterým se místní krajina zalíbila. První nálezy zlata přilákaly i další obyvatele, kteří se pouštěli do rýžování s vidinou pohádkového bohatství. Právě rýžování a dolování zlata za sebou zanechalo štoly, šachty a sejpy okolo říčních toků. Některé stopy jsou patrné až dodnes.
Šumavské pralesy jako bohatá zásoba dříví
Později od 17. století se rozvíjela železářská a sklářská činnost. Jenže obě tyto technologie vyžadovaly poměrně hodně energie, kterou představovalo dřevo. A šumavské pralesy byly skvělým zdrojem. Lesy tak začaly postupně ustupovat a krajina začala měnit svou tvář. Na vyklučených rozsáhlých mýtinách vznikaly osady a vesnice. Šířilo se hospodářství, které dále ubíralo z rozsáhlé lesní plochy. Postupně tak na dřívějším území nespoutaného pralesa a okolních cenných biotopů vzniká kulturní krajina.
Systematická těžba a umělá obnova
Poptávka po dřevě byla za období rakouské monarchie velká, takže bylo potřeba těžbu ještě zintenzivnit. A tak ubývaly další krásné lesní komplexy. Spolu s těžbou šlo ruku v ruce i budování kanálů pro splavování dřeva, jak je patrné například v okolí Srní. Vlivem rychlé a intenzivní těžby tak krajina pocítila citelnou změnu v podobě zmizení kompaktních původních pralesů. Zachovaly se pouze zlomky této překrásné a nespoutané krajiny.
Těžba rašelinišť a rozvoj zemědělství
Další rozvoj zemědělství byl spojen i s těžbou vzácných rašelinišť. Řada přírodně cenných lokalit tak poznala lidskou sílu a utrpěla citelné ztráty. Některá území byla úplně ztracena, ale u jiných se daří pomalá záchrana. Dnes je těžba rašeliny v Národním parku Šumava zakázána a všechna rašeliniště jsou brána jako výjimečná přírodní území s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů.
Poválečné vylidnění
Po rozvoji zemědělství přišla velká rána pro osídlenou a kulturní krajinu Šumavy. Poválečný odsun Němců a uzavření hranic vytvořilo pás, ve kterém zanikly vesnice a osady. Příroda tak znovu získala vládu nad kusem území, kde na polích a loukách opět pomalu vyrostl les.
Kalamita lýkožrouta a polomy
K ubytování Kvilda patří i výlet k prameni Vltavy. Ti, kdo se tam vydají, mají rozporuplné pocity. Jedni zažívají zejména hrůzu a zděšení z pohledu na mrtvé a suché stromy polámané vichřicí a doničené kalamitou lýkožrouta smrkového. Jiný úhel pohledu najdete, když se podíváte pod staré uschlé stromy, odkud pomalu vyrůstají a každým rokem se zvětšují nové smrky, jeřáby a buky. Vlivem přirozené obnovy krajiny tak můžeme v přímém přenosu pozorovat úžasnou změnu. Les se pomalu znovu sbírá a během toho nabízí prostor růžově kvetoucí vrbce a dalším květinám, které hostí motýly a další druhy hmyzu. Vlivem zdánlivé přírodní katastrofy dostaly prostor druhy raně sukcesních stádií, které by jinak v hustém lese neměly šanci. A to je krásné na jedné velké změně krajiny. Během let se podobně změny děly několikrát a za několik desítek let už ani nepoznáme, že se zde něco takového stalo. Klíčový je zejména okamžik, kdy byla oblast ponechána přirozenému vývoji bez umělých zásahů. A tak můžeme každým rokem pozorovat nádhernou změnu šumavské krajiny v přímém přenosu.
Ochranné programy Národního parku Šumava
Pestrá mozaika nejrůznějších ekosystémů, přírodní a kulturní krajiny je typická pro celou Šumavu. I přesto, že historie osídlení není příliš stará, zvládlo lidstvo zcela přetvořit krajinu k obrazu svému. Jak je však vidět i na přirozené obnově, stačí dát přírodě trochu prostoru a vezme si zpět to, co je její. Národní park Šumava s klíčovými bezzásahovými oblastmi I. zóny je jedinečnou památkou, kterou stojí za to chránit. Ponechat přírodě alespoň kousek prostoru pro přirozené změny bez zásahu člověka. Stačí jenom pozorovat a budeme zírat, co všechno krajina dokáže a jak se umí změnit v horizontu několika desítek let.
