Keltové se na Šumavě objevili už před dvěma a půl tisíci lety, kdy Šumava byla součástí územního celku Římské říše nazývaného Hercynský prales. Osídlovali zejména dubo-habrové háje, luhy a olšiny. Pěstovali především ječmen, proso, pšenici, len, konopí i luskoviny. Na Šumavě chovali kozy, ovce a hovězí dobytek.
Přinášejí s sebou rozvinutější kulturu zvanou laténská (datující se od roku 400 před naším letopočtem až k letům 60-40 před naším letopočtem). Toto období je shodné s mladší dobou železnou. Můžeme se ale důvodně domnívat, že se u nás keltské kmeny usídlily již v době halštatské (starší doby železné), zhruba někdy mezi lety 750 až 400 před naším letopočtem.
Keltové na Šumavě razí zlaté mince nebo zakládají první sídliště městského typu – tzv. oppida. Je to právě velký výskyt zlata v náplavech Otavy, který Kelty na území dnešní Šumavy přivedl. Díky tomu mohou začít razit první zlaté mince na českém území vůbec. Šumavě dávají Keltové jméno Gabreta a zlatonosnou řeku pojmenovávají Atawa (doslova „bohatá řeka“). Odtud pramení i český název Otava. Odborníci se domnívají, že v době Keltů mohly být v Otavě celé valouny zlata. I z tohoto důvodu jsou Kelty zakládána hradiště s mohutnými valy v oblasti dolního Pootaví – Obří hrad u Nicova a Sedlo. Děje se tak v 5. – 7. století před naším letopočtem.
Keltské hradiště Sedlo (umístěné ve výšce 902 metrů nad mořem) má nepravidelný půdorys o délce 400 metrů. Nachází se 1 km jižně od Albrechtic u Sušice. Je vybudováno kombinací přirozených skalních stěn a uměle navršeného kamenného valu.
V Popelné u Nicova se nachází tzv. Obří hrad (německy Reisenschloss), který je nejvýše položenou pravěkou stavbou na území České republiky (v nadmořské výšce 940 – 980,5 metrů nad mořem). Tento dva a půl hektaru velký objekt se skládá z předhradí s celkovou délkou 370 metrů a šířkou okolo 80 metrů, dále z vyvýšené akropole a kamenných valů postavených až do výšky 5 metrů a šířky až 12 metrů. Vnější kamenná stěna je téměř kolmá a byla lícovaná a v horní části opatřena dřevěnou konstrukcí. Velkou podivností je uspořádání těchto stěn – ku příkladu západní okraj akropole je chráněn mohutným dvojitým pásem valů, naproti tomu východní okraj nemá prakticky žádné opevnění. Dvojitý pás valů je navíc zakončen u skalní branky přírodního původu, která by ale stěží mohla sloužit jako vstupní brána do objektu. V blízkosti Obřího hradu se žádná zlatonosná naleziště nenašla, proto se dá předpokládat, že zde Keltové schovávali zlato ze širého okolí. Nalezené keltské mince naznačují na možnost opakovaného využití Obřího hradu i ve 2. až 1. století našeho letopočtu jako zastávky na obchodní stezce z Podunají. Jedna z nejnovějších domněnek hovoří o Obřím hradu jako o ohrazení posvátného místa, kde byly předkládány zvířecí, dokonce snad i lidské oběti (tezi podporuje obrovský plochý kámen, který mohl plnit funkci oltáře). Tato domněnka se odvolává na výrok Gaiuse Juliuse Caesara, který ve svých Zápiscích o válce galské (konkrétně ve 13. kapitole 6. knihy) uvádí, že kněží a soudci Keltů (druidové) zasedají v určitou roční dobu na posvátném místě ve středu Gallie. I když se za Gálii obecně považuje území dnešní Francie, označení Gálové používali Římané na Kelty, tedy země Gálů mohla být země Keltů. O Šumavě („Gabréta hylé“) hovoří i Ptolemaius Gaius jako o „Lesu kozorohů“ nebo „Ovčí hoře“. Šumava tehdy byla součástí Hercynského lesa, o němž již zmíněný Gaius Julius Caesar píše, že byl 60 denních pochodů dlouhý a 9 denních pochodů široký, od dnešního Bavorska až na Slovensko k Dunaji. A právě v srdci, ve středu tohoto území se nachází Obří hrad u Nicova. Za zmínku stojí také pověst o vzniku názvu – „Obří hrad“. Údajně zde byla objevena tři metry dlouhá, v noci světélkující kost, jejíž původ místní obyvatelé připsali právě obrům. Kost prý dlouhou dobu sloužila jako lávka před nedaleký potok Losenice, než se úplně rozpadla. Na Obřím hradu se provedlo v letech 1908, 1935, 1949, 1955 a 1988 celkem asi 98 sond, jejichž cílem bylo zjistit více o tomto hradišti. Bohužel to jediné, na čem se odborníci shodují, je fakt, že stavitelem tohoto hradiště byly Keltové. Od roku 2000 se pomocí detektorů našlo celkem 18 mincí z období zhruba 2. – 1. století před naším letopočtem (13 drobných a 1 velká mince od Keltů, 1 stříbrná mince římské republiky a 3 měděné mince numidského království ze severní Afriky). Tyto nálezy ale vzbuzují u některých odborníků velké pochybnosti a vedou je k podezření, že jde o podvrhy. Poslední záhadou Obřího hradu je způsob jeho zničení, který napovídá mohutnému zemětřesení, které však v této lokalitě není nikde jinde potvrzeno. Jako by destrukce proběhla výhradně na tomto místě.
Někdy po roce 400 n.l. kmen, známý jako Bójové (možná také kmenu Volků-Tektoságů), si vytváří centrum v rozlehlém hradišti v dnešním Tříšově u Českého Krumlova.
Na Šumavě je známých asi 17 nalezišť po keltské kultuře. 7 míst přineslo poznání o keltské keramice laténského období, 5 míst z období halštatského. Z laténského období se našly na 5 místech také mince. Tři z lokalit mají výraznou nadmořskou výšku (jsou to Strážov, Nicov a Křišťanovice). Na těchto místech byla pravděpodobně trvalejší sídliště Keltů v podobě dvorců, vesnic nebo pohřebišť.
Keltům ubytování Šumava poskytuje po dobu téměř 1500 let, tedy stejně dlouho, jako v Čechách žijí Slované. Tito obchodníci, bojovníci i tajemní kněží – druidové, zde zanechali nesmazatelnou stopu. Existuje mnoho teorií o obrovských menhirech, o keltském využívání zemského magnetismu nebo o Soběšickém háji, kde se už za dob Keltů údajně setkávaly síly dobra a zla. Ať je to jakkoli, Šumava zůstává i nadále krásným i historicky tajemným a atraktivním místem. Po stopách Keltů se můžete vypravit po naučné stezce dlouhé 27 kilometrů, která má název „Keltská naučná stezka“. Na konci léta 2008 ji zprovoznily obce Kubova Huť a Věnec. Má šest zastavení: dvě ve Lčovicích, Mářský vrch, Buk, Boubín a Kubova Huť.
V obci Prášily byl do roku 2019 archeopark, kde jste mohli najít rekonstrukci keltského hradiště a budov.
