Velká část Šumavy byla odjakživa místem hlubokých lesů, kde se dařilo lesnictví i hornictví. Na vrcholu kolonizace ve 13. století byla osídlována místa i v nadmořské výšce nad 800 metrů nad mořem. V podhůří vznikala architektonicky koncipovaná místa především v 15. století.
Královské rychty rozptýlené kolem pohraničního Královského hvozdu se objevují až ke konci 16. století. Snad až v 19. století výnosný obchod se dřevem, mající za následek velké odlesněné zemědělské plochy, působí extrémní příliv populace obyvatelstva na Šumavu a tím i potřeba zakládání nových měst a vesnic. V této době vzkvétá lidová architektura. V té se objevuje několik typů domů.
Například šumavský roubený dům alpského nebo středočeského typu, mající už podle názvu svůj původ v rakouské či středočeské architektuře. Nejtypičtější domy pro Šumavu, tzv. „domy šumavských plání“, se stavěly až v 18. a 19. století. Jejich charakteristickými rysy byly barokní věžičky (tzv. makovice) nebo do štítu vestavěné široké pavlače. Staří Šumavané měli vše pod jednou střechou, jak zvířata, seno a slámu (ve zděné části domu), tak vlastní obydlí (v roubené části domu). Nepotrpěli si na zahrady, v okolí stavení bychom zpravidla žádné nenašli. Jen před čelní stěnou domu pěstovali za plaňkovým plotem trochu okrasných květin, bylinky a zeleninu. Zároveň vlivem drsnějších klimatických podmínek nevznikal typický hospodářský dvůr. Dochované příklady těchto staveb najdeme zejména ve Volarech (odtud i název „volarský dům“), kde se nachází pozůstatky původní zástavby historického jádra skládající se ze 14 roubených domů alpského stylu. V Evropě jde o nejsevernější umístění takových staveb. Právě proto bylo svého času město Volary označováno na největší dřevěné město Evropy.
Starší šumavský dům je postaven technikou nehraněných kuláčů s předsazeným a širokým štítem a šindelovou střechou lichoběžníkového tvaru. Mladší šumavský dům je už zděný kromě světnice, která zůstává roubená. Jako střešní krytina je používán šablon. Jiným netradičním typem šumavského roubeného domu jsou sklářské domy. Jde o roubené dvojdomky v Lenoře.
Zatímco výše zmiňované domy byly zpravidla přízemní s půdními prostory, další z řady šumavských staveb jsou tzv. domy Českokrumlovska a Horního Povltaví. Jedná se o zděný patrový tří až čtyřstranný dvorec (tzv. vierkant). Měl jednotnou valbovou střechu podélně orientovanou do uličního prostoru. Na území Šumavy jde hlavně o tyto lokality: Záhvozdí, Bělá, Chlum, Slunečná, Pěkná a Želnava.
Více městským stylem domů je centrální zástavba Rejštejna, v níž jsou domy těsně seřazeny kolem náměstí a přilehlých ulic.
Mezi další výjimečné skvosty architektury Šumavy patří Klostermannova chata vystavěná v roce 1924 podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse, Voprchovský dům v Sušici (z 15. století) vystavěný zčásti v pozdně gotickém a zčásti v renesančním stylu, secesní vila Maxmiliana Spauna v Klášterském Mlýně postavená v letech 1903–1904, vila Siegfieda Kralika v Lenoře postavená v klasicistním stylu na začátku 20. století, renesanční radnice v Kašperských Horách patřící původně Jiřímu z Lokšan (tajemníku krále Ferdinanda I.). Z těch novodobých patří za zmínku bytový dům Aeroplán v Klatovech vytvořený podle projektu Čestmíra Dobeše, dále pak bytový dům v Horažďovicích postavený v roce 1999 na základě návrhu architekta Josefa Pleskota nebo novostavba domu miliardáře Zdeňka Bakaly vyrůstající nad již zmíněnou Klostermannovou vilou v Modravě, která vyniká významným zapuštěním objektu do kopcovité krajiny okolí.
