Dnes se spolu vydáme směrem na Horskou Kvildu a povíme si, co můžeme cestou vidět zajímavého. Dá se jít pěšky, jet na kole nebo v zimě na běžkách. Pokud vyjdeme z Kvildy od spodního parkoviště a občerstvení Z mechu a kapradí, půjdeme po asfaltové stezce podél silnice a můžeme se kochat výhledem na šumavské louky, lesy a potoky.
Po levé straně kousek za Kvildou uvidíme u Kvildského potoka tzv. sejpy, hromady proprané země, zbylé po rýžování zlata. Sejpy jsou archeologickou památkou. Článek o rýžování zlata na Kvildě si můžete přečíst zde:
Horskou plání budeme pokračovat, až dojdeme k jelenímu a rysímu výběhu, který se nachází po pravé straně, přes silnici vedoucí na Kvildu. Projdeme kolem parkoviště a za asi 400 m uvidíme návštěvnické centrum Kvilda s expozicí jelenovitých. V areálu návštěvnického centra se nachází výběh s jeleny, které můžeme pozorovat z pozorovacích věží. Vede tudy také 2,5 km dlouhý naučný okruh s cedulemi se spoustou zajímavých informací. Na stezce je k vidění výběh s rysem Davidem, který zde trvale žije, neboť není po srážce s autem schopen vrátit se do volné přírody. Po návratu z procházky si děti mohou pohrát na hezkém hřišti před návštěvnickým centrem.
Pokud chceme pokračovat ve výletu, vrátíme se na cestu, ze které jsme odbočili k jelenímu výběhu, vedoucí na Jezerní slať. Jezerní slať se nachází u silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou. Vzdálená je asi 3 km od Kvildy a je dobře označena. Z cesty odbočíme doleva a lesní cestou dojdeme k dřevěné rozhledně, ze které lze vidět v dálce vrch Antýglu, a 120 m dlouhému povalovému chodníku, který nás provede rašeliništěm. Jezerní slať patří k nejstudenějším místům v ČR, průměrná roční teplota se pohybuje kolem 2 stupňů, pravidelně jsou na blízké meteostanici zaznamenávána teplotní minima, daří se tu chladnomilným a vzácným rostlinám. Nejnižší teplota zde byla naměřena roku 1987 a bylo to - 41,7 °C. Roste zde např. bříza zakrslá, suchopýr pochvatý, kleč horská, klikva a vlochyně bahenní a kdysi jsem tu zahlédla dokonce rosnatku okrouhlolistou. Ze živočichů se zde pohybuje tetřívek obecný, myšivka horská nebo rys ostrovid, můžeme zahlédnout žluťáska borůvkového, ale i zmiji, ještěrku nebo rejska. Povalová cesta končí u dnes již rašeliníky zarostlého jezírka. Průměrná hloubka rašeliny je zde 2,5 m, v minulosti se zde rašelina i těžila.
Z Jezerní slatě budeme pokračovat na Horskou Kvildu, malebnou vesničku uprostřed horských plání, kde si můžeme dát dobrý oběd v hospodě U Krámu nebo v hotelu Rankl. Obě místa nabízí venkovní posezení a jídlo bývá chutné. Na výběr je třeba bramboračka, houbová omáčka s knedlíkem, svíčková a jako dezert borůvkový koláč nebo knedlíky se žahourem. Naproti hotelu Rankl, v soukromé zahradě pana Pavla můžeme vidět volně přístupnou dřevěnou sochu bájného Horskokvildského rodáka Rankla Seppa, vysokou 2,13 m a vážící 200 kg.
Rankl Sepp neboli Josef Klostermann byl znám jako poslední žijící šumavský obr. Jednalo se o legendární postavu Šumavy, dobrosrdečného siláka, jehož ve svém románu V ráji šumavském zachytil Karel Klostrmann. Josef Klostermann měřil 213 cm a byl obdařen mimořádnou tělesnou silou.