fbpx
tel. 777 55 66 82  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kvilda

okolí, historie, co a kde

Asi čvrtina Šumavy náleží k místům s výskytem primárních zdrojů horského zlata nebo se tam vyskytují vodou transportované zlatinky tzv. říční zlato. Zlato na Šumavě ve zlatonosné Otavě rýžovali již Keltové před dvěma tisíci lety. Odtud také pochází název řeky Otavy, který je odvozen od slova Atava, což v řeči Keltů znamená bohatá voda/řeka.
Rýžování je pravěký způsob získávání zlata. Postup, který se od pravěku v podstatě nezměnil. Dávní zlatokopové se pokoušeli získávat zlato ze zlatonosného štěrkopísku v nivách zlatonosných potoků a řek. Hlušina vzniklá přerýžováním písku se ukládala v blízkosti ( na březích ) místa rýžování a tím se vytvořily hromady přerýžované hmoty, zvané hrůbata neboli sejpy, která v určitých místech tvoří sejpová pole. Rýžování zlata využívá jednoduchých fyzikálních zákonitostí gravitace. Zlato je těžký prvek, který při sedimentaci zvířeného písku ve vodě klesá ke dnu nejrychleji. Zlato se vyskytuje v horninách hlavně jako ryzí kov, kam se dostalo při vzniku těchto hornin. Často lze zlato vidět podél žilek křemene. Když se hornina začne vlivem erozních pochodů rozpadat, uvolní se zlato ze sevření horninové hmoty a pokud se zvětralina dostane do proudící vody, je dále drcena kameny a štěrkem, takže se dále uvolňují kousíčky zlata. Ty jsou pak unášeny proudem a hromadí se v příhodných místech říčního toku. Nejmenšími částečkami zlata jsou zlatinky. Na 1 gram zlata je zapotřebí cca 15 000 zlatinek. Větší části zlata se nazývají plíšky a největší valouny, tzv. nuggety. 
Postup rýžování je následovný. Rýžovník z potoka nebo i z jeho břehů vybere hmotu, z ní odstraní velké kameny, zbytek procedí přes síto a drobnější štěrk s pískem proplaví na splávku se záchytnými rýhami. V minulosti se do těchto rýh vkládalo ovčí rouno nebo konopná vlákna, aby bylo zlato lépe zachyceno, dnes se používá např. gumová rohožka.
Takto zachycený těžký materiál tzv. šlich je plný různých minerálů např. granátů, zirkonů, spinelů a magnetitů, vzácněji kyanitů a zřídka kdy modrých korundů - safírů. Poté se šlich - výplavek vloží do pánve a pomocí rotace pánví s trochou vody se postupně přes okraj vyplavují lehčí minerály. Pokud má rýžovník štěstí a je šikovný, mohou mu zůstat ve špičce pánve zlatinky.
Na Kvildě je rýžování zlata doloženo na dvou místech v oblasti Kvildského potoka. Sejpová pole jsou v současnosti archeologickou památkou. Těžit zlato se zde začalo za vlády Jana Lucemburského v polovině 14. století. Podnět k němu dal rytířský Řád Johanitů, ale již na konci 14. století se těžba zlata na Kvildě Řádu jevila jako nerentabilní. Množství zlata v náplavě bylo malé, oblast odlehlá a těžko dostupná. K tomu se přidalo drsné horské klima umožńující těžbu jen v létě, špatná dostupnost lékařské péče, omezené možnosti dopravy, zásobování, nářadí a tak není divu, že zde bylo rýžování pozastaveno. Zajímavé je, že v okolí Kvildy se zlato těžilo i z primárních ložisek dolováním. Ve středověku se k separaci zlata od zbytku používala rtuť, která se zlatem tvoří amalgám. Amalgám se zahřál, rtuť se odpařila a zústalo zlato. Nic moc zdravého a tak je dobře, že i tato těžba zlata zde s husitskými válkami zanikla.
Návštěvníci Kvildy si mohou v letních měsících rýžování zlata vyzkoušet na akcích, které se pořádají v blízkém okolí, například v Kašperských horách nebo v Rechlích u Modravy.

 
Pokud jste na dovolené na Kvildě máte mnoho možností, jak zde příjemně strávit čas. O tom, co vidět přímo na Kvildě, jsem psala v tomto článku PROKLIK. Až prozkoumáte Kvildu, začnete se rozhlížet po okolí a zde je pár tipů. Určitě nikdo, kdo na Kvildu zavítá, si nenechá ujít zhruba 6 km procházku k prameni Vltavy, kde se může z pramene naší nejslavnější řeky i napít. Tento pramen je pouze symbolický, skutečný pramen Vltavy je odsud vzdálen asi 200 m, ve svahu Černé hory. Od pramene teče potok zvaný Teplá Vltava ke Kvildě. Cesta vede lesem a dá se po ní jít, běžet, jet na kole v létě nebo na běžkách v zimě. Přes Borovou Ladu a Lenoru teče Teplá Vltava až k Mrtvému Luhu, kde se spojuje s dalším pramenným tokem, Studenou Vltavou a v tom místě vzniká řeka Vltava, matka všech českých řek.
Od pramene Vltavy můžeme pokračovat dál, asi 3 km, na Bučinu, zaniklou obec, která kdysi bývala nejvýše položenou obcí v ČR. Nyní zde najdeme hotel s restaurací Alpská vyhlídka, kapličku, pramen, kde se můžeme občerstvit a krásné výhledy přes šumavské louky a lesy až do Alp. Pokud jste zdatní chodci a chtěli byste pokračovat dál nebo pokud jste na kole, můžete si zajet z Bučiny na Knížecí pláně, kde stojí malebná stejnojmenná hájenka s nabídkou občerstvení např. výborného knížecího guláše a borůvkových knedlíků. Vždy je přichystána i výborná polévka. Za zmínku určitě stojí šumavská kulajda s místními houbami. Cestou na Knížecí pláně si můžete udělat odbočku do zaniklé stejnojmenné obce, německy zvané Furstenhut ( Knížecí Klobouk ). Dřevařská osada vznikla z rozhodnutí knížete Schwarzenberga, který ji v době vzniku sám navštívil. Podle pověsti mu silný vítr odnesl klobouk, který se zachytil na větvi vysoké jedle. Místní dřevorubec pohotově vylezl na jedli a klobouk knížeti předal. Na památku této příhody byla nově založená obec pojmenována Furstenhut ( Knížecí Klobouk ). Ve výšce 1021 m nad mořem, založena v 18. století, čítala v době svého rozmachu horská vesnice na 60 domů a na 700 převážně německých obyvatel. Stávala zde hájenka, mlýn, pila, hostinec a dokonce kostel sv. Jana Křtitele se hřbitovem, obecní úřad, škola a pošta. V 50. letech byla obec na státní hranici srovnána se zemí a v 70. letech byl armádou zničen i hřbitov a kostel odstřelen. Dnes kostel připomíná kříž vztyčený na základech kostela a obnoven byl i hřbitov, ze kterého je za jasných dní krásný výhled na horu Luzný, Třístoličník, Boubín, Bučinu a celé malebné Knížecí pláně. Za zvláště příhodných podmínek můžeme pozorovat i Alpy.
Od hájenky na Knížecích pláních, která mimochodem stojí na stejném místě jako původní hájenka, se mohou chodci po dobrém obědě vrátit stejnou cestou zpět na Bučinu a pokračovat pěšky po pohodlné cestě do Kvildy. Další sezónní možností je sednout na Bučině na autobus a nechat se na Kvildu odvézt. Pokud ale nemáte chůze stále dost nebo pokud jste na kole, můžete pokračovat od hájenky na Borovou Ladu. Cestou na Borovku pěší odbočí doleva na Židovskou cestu, po které se dostanou zpět na Bučinskou. Neúnavní cestovatelé mohou jít ještě další kus cesty směrem na Borovku a posléze odbočit do leva na Vlasatou cestu, která je dovede kousek nad Kvildu, na místo zvané u Lesních Chalup. Pokud na kole zvolíte cestu přes Borovou Ladu, udělejte si malou zajížďku a 1 km za Borovkou odbočte doprava na Chalupskou slať. Na konci dřevěného chodníku se vám naskytne pohled na největší ( 1,2 ha ) rašelinné jezírko v ČR. Řekla bych, že je to nejhezčí slať v této části Šumavy.
Na kole, se dá z Knížecích plání pokračovat dále do Strážného na výbornou zmrzlinu a za horkých letních dní se po cestě vykoupat ve Žďárském jezírku. Jezírko je umělá vodní nádrž, která sloužila jako zásobárna vody při plavení dřeva z okolních lesů. Jde o největší vodní plochu v povodí teplé Vltavy v nadmořské výšce 960 m. 
Dnes se spolu vydáme směrem na Horskou Kvildu a povíme si, co můžeme cestou vidět zajímavého. Dá se jít pěšky, jet na kole nebo v zimě na běžkách. Pokud vyjdeme z Kvildy od spodního parkoviště a občerstvení Z mechu a kapradí, půjdeme po asfaltové stezce podél silnice a můžeme se kochat výhledem na šumavské louky, lesy a potoky.
Po levé straně kousek za Kvildou uvidíme u Kvildského potoka tzv. sejpy, hromady proprané země, zbylé po rýžování zlata. Sejpy jsou archeologickou památkou. Článek o rýžování zlata na Kvildě si můžete přečíst zde: 
Horskou plání budeme pokračovat, až dojdeme k jelenímu a rysímu výběhu, který se nachází po pravé straně, přes silnici vedoucí na Kvildu. Projdeme kolem parkoviště a za asi 400 m uvidíme návštěvnické centrum Kvilda s expozicí jelenovitých. V areálu návštěvnického centra se nachází výběh s jeleny, které můžeme pozorovat z pozorovacích věží. Vede tudy také 2,5 km dlouhý naučný okruh s cedulemi se spoustou zajímavých informací. Na stezce je k vidění výběh s rysem Davidem, který zde trvale žije, neboť není po srážce s autem schopen vrátit se do volné přírody. Po návratu z procházky si děti mohou  pohrát na hezkém hřišti před návštěvnickým centrem.
Pokud chceme pokračovat ve výletu, vrátíme se na cestu, ze které jsme odbočili k jelenímu výběhu, vedoucí na Jezerní slať. Jezerní slať se nachází u silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou. Vzdálená je asi 3 km od Kvildy a je dobře označena. Z cesty odbočíme doleva a lesní cestou dojdeme k dřevěné rozhledně, ze které lze vidět v dálce vrch Antýglu, a 120 m dlouhému povalovému chodníku, který nás provede rašeliništěm. Jezerní slať patří k nejstudenějším místům v ČR, průměrná roční teplota se pohybuje kolem 2 stupňů, pravidelně jsou na blízké meteostanici zaznamenávána teplotní minima, daří se tu chladnomilným a vzácným rostlinám. Nejnižší teplota zde byla naměřena roku 1987 a bylo to - 41,7 °C. Roste zde např. bříza zakrslá, suchopýr pochvatý, kleč horská, klikva a vlochyně bahenní a kdysi jsem tu zahlédla dokonce rosnatku okrouhlolistou. Ze živočichů se zde pohybuje tetřívek obecný, myšivka horská nebo rys ostrovid, můžeme zahlédnout žluťáska borůvkového, ale i zmiji, ještěrku nebo rejska. Povalová cesta končí u dnes již rašeliníky zarostlého jezírka. Průměrná hloubka rašeliny je zde 2,5 m, v minulosti se zde rašelina i těžila.
Z Jezerní slatě budeme pokračovat na Horskou Kvildu, malebnou vesničku uprostřed horských plání, kde si můžeme dát dobrý oběd v hospodě U Krámu nebo v hotelu Rankl. Obě místa nabízí venkovní posezení a jídlo bývá chutné. Na výběr je třeba bramboračka, houbová omáčka s knedlíkem, svíčková a jako dezert borůvkový koláč nebo knedlíky se žahourem. Naproti hotelu Rankl, v soukromé zahradě pana Pavla můžeme vidět volně přístupnou dřevěnou sochu bájného Horskokvildského rodáka Rankla Seppa, vysokou 2,13 m a vážící 200 kg.
Rankl Sepp neboli Josef Klostermann byl znám jako poslední žijící šumavský obr. Jednalo se o legendární postavu Šumavy, dobrosrdečného siláka, jehož ve svém románu V ráji šumavském zachytil Karel Klostrmann. Josef Klostermann měřil 213 cm a byl obdařen mimořádnou tělesnou silou.

Kvilda je malé horské městečko na území Národního parku Šumava. Dostanete se do ní z Vimperka, kdy pojedete 16 km šumavskými lesy, než se před vámi otevře pohled na horské pláně protkané potůčky, na obzoru s malebnou Kvildou.

Read more

Kvilda je nejvýše položená obec v České republice (1065m) v okrese Prachatice a leží 16 km na jihozápad od Vimperka. Je typickou oblastí Šumavy, kterou zná téměř každý. Je výborným strategickým startovním bodem pro pěší, běžkařské i cyklovýlety po okolí. Kvilda je oblastí zvýšených dešťových srážek a s nepropustným podložím, to vedlo ke vzniku rašelinišť, pramenů a jezer, které jsou cílem mnoha turistů.

Read more

Na počátku historie obce Kvilda bylo zlato v místních zlatonosných potocích a pak významná obchodní trasa z Bavorska do Čech, tzv. Horní Zlatá stezka. Do dalšího vývoje obce zasáhl i křemen z místních hornin a Klostermannův zlatý brouk. Nad staletou historií místa se pak zatáhla železná opona.

Read more

V samém srdci Národního parku Šumava leží vysoko položené náhorní plošiny Šumavských plání, v jejichž centru se rozprostírají Kvildské pláně. Vládne zde drsné podnebí, je tu krásná příroda a natáčelo se zde několik známých filmů.

Read more

A to je všechno